Ferraty a geocaching

Našli jsme si zase pár dní volna a odjeli do Rakouska zkusit konečně Ferraty (v rakousku spíš Klettersteige). Kdo tuto zábavu nezná, podívejte se zde. Vzhledem k tomu, že jsme jeli na takovou akci poprvé, neplánovali jsme nic extrémního. Zajeli jsme kousek za vídeň do Rax Alpen, které nabízejí pro nás ideální trasy. Samosebou jsme celou akci spojili s odlovem několika cache. Jak jinak:-)

DEN PRVNÍ 10.7. 2007
Jako cíl a místo ubytování pod stanem jsme si už doma vybrali vesničku Kaiserbrunn jen několik kilometrů od malebného podhorského městečka Reichenau. Cestou na místo jsme ale vyzvedli dvě kešky. Obě nedaleko Puchbergu. Ta první Ruine Schrattenstein byla skryta v prostorách zříceniny. Opravdu krásné místo. Vypadalo tak pustě, ale bohužel. Přímo u skryše kde měla být keš (místo bylo dost jasné), seděl nějaký turista a četl si časopis. No co. Museli jsme počkat, když už jsme tady, to se nedá ustoupit. Když už jsme kolem "smrděli" delěí dobu, připadalo to onomu človíčkovi asi podivné. Možná si myslel, že chceme být sami:-) To byl sice fakt, ale důvod byl jiný. Podivně se usmíval a odešel. Hurá. Rychle jsme zalogovali a pokračovali v cestě. Popojeli jsme za keškou Big Wasser. Opět krásné místo u vodopádu. Tady sice žádný turista mudla nebyl, ale taky tu nebyl pořádný signál. Chvíli jsme měli ke kešce 7 metrů a hned zas 35. Lítali jsme po svahu. Snažili si pomoct listingem. To nakonec zabralo. Cache nalezena, ale byla to fuška. Už se stmívalo, takže jsme uháněli přímo na místo noclehu. Internet neklamal. V Kaiserbrunu je možnost postavit stan na parkovišti u silnice. Je zde čisté sociální zázemí (bohužel bez sprchy) a spousta šutrů. V noci se osvědčily. Než jsme postavili stan, prokonzultoval jsem s maďarskými mladíky, kteří dorazili asi chvíli před námi, zákazovou ceduli kempování, která byla u svahu k řece. Usoudili jsme, že se to týká pouze břehu řeky, která je chráněnou vodní zónou. Konečně jsme tedy založili tábor a najedli se. Konečně spánek. V noci nás probudil velmi silný vítr, který trochu rozhodil predsíňku našeho stanu. Přece jen jsme byli v horách. Všude kolem se tyčily vrcholy ne menší než 1500 metrů a taky dvoutisícovka. Několik velkých kamenů z parkoviště zajistilo stanu stabilitu až do rána. Jak jsem na světle zjistil, také maďarský stan prošel bitvou:-)

DEN DRUHÝ 11.7.
První ferrata v našem životě byla Preinerwandsteig. Na jejím konci je schovaná keš.
Terén má označen třemi hvězdičkami, ale pokud postupujete po ferratě a ne po značce od náhorní plošiny, můžete počítat se čtyřmi hvězdičkami.
Od parkoviště (843 m. n. m.) na vrchol (1783m n. m.) absolvujete solidní převýšení na poměrně krátkém úseku (cca 3-4 km). Na vrcholu začalo lehce pršet a foukal silný vítr, takže jsme rychle zalogovali a sešli trošku níž k chatě, kde jsme si za pevnou evropskou měnu dali gulášovou polévku s chlebem. Opravdu bodla. Odchaty jsme pokračovali ve směru na Karl-Ludvig Haus, ale ne po normální značce, ale opět ferratou Bismarck Steig. Je to krásná traverzová cesta.
Následoval nekonečný sestup zpět k autu. Byli jsme dost unavení a rozhodli se ubytovat v penzionu v Kaiserbrunu, hned vedle parkoviště, kde jsme nocovali.

DEN TŘETÍ 12.7.
Další den byl opět ve znamení ferrat (Wachthüttelkamm, Teufelsbadstubensteig, Ernst - Graf - Hoyossteig, Rudolfsteig) Ještě nedávno jsem považoval kešky Nanutanda, jako asi nejobtížnější , které se dají bez nutnosti mít jiné vybavení, absolvovat. Už si to nemyslím. Na ferraty jsme sice měli další vybavení, ale spíš jako bezpečnostní prvek, ne jako pomoc. Keš na konci Hoyossteig, která je autorem oceněná na pět terénních hvězdiček (a to je pro nás vždycky výzva) Nanutanda překonala. Faktem je, že už jsme za sebou měli ten den tři ferraty, ale stejně. Samotný postup ke kešce není nějak extrémní, ale celkový výstup nějakou hodinku vezme a krabička schovaná skoro na konci jištěné cesty je velkou odměnou.
Daleko horší se pak sice ukázala cesta dolů. Šli jsme po ní jen my a kamzíci. Ti nám házeli kameny pod nohy, takže bez přilby ani ránu.

DEN ČTVRTÝ a poslední. Pátek třináctého.
Dnes jsme se už do žádných větších akcí nepouštěli. Ne kvuli datu, ale kvůli času. Potřebovali jsme být doma relativně brzy. Proto jsme navštívili roztomilé městečko Reichenau, odlovili cestou drive-in cache u Ternitzu a upalovali směr vlast. Kolony žádné, provoz bez problémů. Hned za hranicema jsme vyzvedli ještě Zapomenutý hřbitůvek, trošku ponuré místo, a směřovali k domovu. Unavení, ale taky maximálně spokojení.