Pohled do zákulisí příprav

Jsem si řekl, že zde tu a tam zmíním nějaký postřeh z příprav našeho Eventu, resp. multicache. Vzhledem k tomu, že jde o první event, který pořádáme, nevyhneme se při přípravách některým špatným krokům. Jsou to vesměs detaily, ale třeba to některým nováčkům nebo méně zkušeným pomůže.
Náš event Hasičská cache je v zásadě normální multicache. Jako taková bude také po konci eventu, tj. nejspíš již 16.9. publikována. Účastníci eventu se zalogují po publikaci multicache. Jeden z účastníků si také připíše FTF. Ale je docela možné, že se jich u finalky sejde hned několik.

1/ V listingu eventu je datum 22.8. Když jsem vyplňoval formulář pro publikaci cache, zkoušel jsem tam dát datum eventu, tj. 14.9. ale nedovolilo mi to napsat datum z budoucnosti. Možná jsem někde dělal chybu, ale snad to není takový problém --- Problém vyřešil reviewer a datum je již správné.
2/ Event se liší od multicache tzv. nočním výjezdem. Účastníci budou kontaktováni skrz mobil a bude jim oznámen cíl výjezdu, resp. souřadnice, ze kterých budou pokračovat dál. Výjezd bude v nočních hodinách. Budou informováni intervalově, ale časový náskok nikoho nezvýhodní. To byl jeden z problémů, kterého jsme se báli. V podstatě jsme mohli zavolat všem naráz, ale pak by to byla noční honička a davové šílenství:-) My jsme řekli NE.
Podrobnější informace obdrží účastníci mailem.
3/ jednu ze stage jsme měli fakt super, ale když jsme se na místo vrátili po dešti, zjistili jsme, že se ze suchého koryta stal slušný potok, resp. bahniště plné odpadků. To je opravdu škoda. Chtěli jsme, aby lovci museli vytáhnout z dutého pařezu hlubokého cca 1 metr, krabičku. My jsme si to náhodou vyzkoušeli, protože mi tam ta potvora fakt spadla. Naštěstí jsme si poradili a dostali ji ven. Tak jsme chtěli stejný úkol pro ostatní, ale vzhledem k tomu bordýlku okolo to odpadá.
4/ U každé stage jsme již byli minimálně třikrát a pořád je co řešit. Momentálně už se zdá, že je vše ok, ale zase se ukázala další zajímavá varianta. Pořád se snažíme systém zdokonalit. Času je dost.
5/ Chtěl jsem do úkolů prosadit co nejvíc fyzických zkoušek, ale ukázalo se to celkem nerálné. Proto se fyzicky zdatnější jedinci nabaží spíš u noční akce, zatímco samotný denní lov bude spíš teoretický.
6/Na konci proběhne setkání všech lovců. Mám domluvenou jednu zajímavou exkurzi. Doufám, že to nepadne:-)
7/Účastníkům eventu, potažmo lovcům multiny jako takové, doporučujeme zvýšit před lovem zájem o požární ochranu. Jistě se to bude hodit:-) Ikdyž pan Google je všemocný že?! No uvidíme...
8/ Zřejmě už jsme propadli totální paranoie, protože už i řešíme takovou kravinu, jestli mají všichni účastníci přístup k netu. To je snad samozřejmá věc!!!!
9/ Dnes jsme se zase věnovali přípravě noční akce. Pořád je co vymýšlet. Stavili jsme se v OBI, protože když nevíte co by ... Je to velmi inspirující obchod pro geocachery. Co si jiní kupují na prádlo, my kupujem na kešky apd. Smysl a význam některých věcí tak dostává další tváře. Mnohdy se ukazují věci bytí velmi multifunkční. Doporučujeme
10/ Tak už se nám to blíží. Přípravy vrcholí. Trošku nám to komplikuje ta domluvená hasičská exkurze, protože jsme v tomto směru časově limitovaní. Prostě tam máme být v určitou dobu a není to doba uplně vyhovující, ale nějak se s tím poperem.
11/ mojí drahé polovičce klekl počítač (a už nevstal) takže další problém:-) ale můj zatím funguje, takže nic hrozného se neděje.
12/ tak Míšin počítač opět povstal a zdá se že funguje, což je fajn.
13/ jestli bude v noci z pátku na sobotu deštivo, tak by noční akce mohla být docela zajímavá. Doporučujeme oblečení ve kterém se můžete zasvinit:-) a pevnou obuv!
14/ tak jsem si před chvílí znovu prošel noční trať. Snad to nebude žádný propadák:-) V jednu chvíli je třeba dávat si pozor na oči. Ale to je v noci v lese asi vždycky že...

Druhá cesta na rakouské ferraty

V neděli 19.8. jsme vyrazili na naši druhou cestu do Rakouska. Oblíbili jsme si oblast kousek za Vídní (z Brna cca 220km), kde se dají najít ferraty hodné našim zkušenostem. Takže jednoduché:-) Den byl nádherný. Cesta v pohodě. Mířili jsme kousek za Reichenau do Knappenhofu. Zaparkovali jsme pod hotýlkem, jehož ceny se podle internetu, značně rozcházeli s naší peněženkou a vyrazili na blízký vrchol, kde leží chata Otto Haus. Měla zde být céčková ferrata. Stoupali jsme jak vzteklí. Všichni šli proti nám. Docela jsem věřil, že nahoru vyjeli lanovkou, která je nedaleko. Těsně pod chatou jsme ferratu našli. Vlastně šlo jen o cca 30 metrů vysokou skálu. Vylézt na ní nebylo vlastně potřeba. Ale jak je zvykem, ty nejzajímavější věci jsou nejméně nutné. Takže jsme lezli. Asi v polovině usoudila Míša, že to prostě nejde. No když to nejde, tak to nejde. Vrátila se a skálu obešla. Já jsem ovšem cítil potřebu vrchol pokořit. Taky se podařilo. A nahoře u kříže, ostatně není vrcholu kam by naši jižní sousedé nešoupli kříž, byl božský výhled. Kolem létali dva ptáci. Uplně jsem slyšel, jak jim šustí křídla. Jen lehce máchli a vznášeli se nad tou vzdušnou propastí. Krása.
Když jsem se nabažil a zapsal do vrcholové knihy, vydali jsme se stejnou cestou zpět k autu. Šlo to rychle a dobře. Nastal čas najít nějaké ubytování. Zastavili jsme Edlachu, nejbližší vesnici a ubytovali se v místním penzionku. Byl to takový rodinný podnik s příjemnou atmosférou. Dvě noci pro dvě osoby nás přišly 86 Euro se snídaní. Proti minulé návštěvě Rakouska jsme ušetřili.

Pondělí 20.8. bylo hned od rána deštivé. To nás přimělo změnit plán. Původně jsme chtěli vyjít ferratou pod Schneeberg. Podle popisu je ale tato v mokrých podmínkách neschůdná. Nechtěli jsme zbytečně riskovat. Vybral jsem proto pohodovější trasu z Kaiserbrunnu po žluté nahoru směr Otto Haus. Jde o převýšení cca 1000m na pěti kilometrech. V dobrém počasí naprosto pohodová cesta jen s několika zajištěnými místy. Jenomže nám už od začátku počasí nepřálo. Kdesi v popředí hromobilo a bleskovalo. Pak se přidal déšť. Neměl jsem z toho dobrý pocit, ale pokračovali jsme. Šli jsme přímo do bouřky. Naštěstí vedla většina cesty lesem a ocelové jištění už bylo za námi. Když už jsme byli skoro nahoře, pročísl nebe jasný blesk a udeřil nedaleko před nás. Stáli jsme jak opaření koukali na jiskry. Takže tudy cesta nevede, řekl jsem si. Ignoroval jsem vojenské pravidlo, že dvakrát se do jednoho kráteru nestřílí. Zavelel jsem k ústupu do údolí. Jenomže kudy tudy do Bavorova. Cesta zpět by znamenala jít přes ocelové žebříky a lana a přímo po úpatí. Nechtěl jsem dělat živý hromosvod, takže jsem vedl naše kroky co nejvíc lesem. Chvíli jsem vybíral cestu já, chvíli jsem si pomáhal těmi co prošlápli kamzíci. A Míša pěkně cupitala za mnou. Drželi jsme bezpečnostní rozestup. Když se mě zeptala: "Co mám dělat, když do tebe uhodí blesk," zmohl jsem se jen na: "stát co nejdál!" Byli jsme promočení skrz na skrz. Cesta byla nejistá. Věděl jsem, že nás čekají nějaké skály. Docela se dařilo postupovat úzkou kotlinou. Místy na otevřeném prostranství jsem neměl dobrý pocit. Naštěstí hromy postupně ustupovaly a zdálo se, že bouřka odchází. Právě včas. Před námi se objevily skály. Bylo nutné je nějak slézt. Naštěstí nešlo o příliš exponované místo. Ale skála byla mokrá a byla nám zima. Občas jsem se třepal jak ti mali pejsci, když je panička postaví před samošku. To se pak špatně leze. Ale povedlo se. Když jsme slezli, odměnily nás hory dárečkem. Na kamenech jsme našli fungl nové sjezdovky. Opodál jsem našel i hůlku. Hledali jsme ještě tu druhou alyžaře, ale obojí jsme nenašli. Už jsem si říkal, jak jsme to vychytali. Ale ukázalo se, že jedna z lyží je nakřaplá.
Tak jsme pokračovali dál. Naštěstí už svítilo sluníčko. Po čase jsme se napojili zpět na žlutou a sestupovali k autu. Co čert nechtěl, zase se spustil déšť a blesky. Takže jsme nanovo promokli. A zase durch. K autu už to ale nebylo daleko. Na pokoji jsme si dali teplý čaj a bylo dobře. Snad jen kromě mýho kotníku, který se podezřele zvětšil.

Úterý 21.8. zase svítilo sluníčko. Zatím se náš výlet nedal označit jako geocachingový. Sice to vůbec nevadilo, ale abychom mu mohli dát předponu "geo", odlovili jsme nedalekou cache ukrytou poblíž kapličky. Můj kotník nedovoloval pouštět se do nějakých větších akcí. Pokusili jsme se o odlov ještě jedné cache, ale místní dělníci nám nedovolili bezpečně slídit. Tímto se také náš výlet končil.
možná to nevypadá, ale byl super. Příště, příště už Schneeberg pokoříme.

Naše druhé FTF

Když jsme ráno vstali, netušili jsme, jaký úspěch nás čeká. Cílem dnešní cesty byl Pernštejn, kde se o víkendu konají Dny hasičů. Asi půl hodiny před plánovaným odjezdem, odhalila moje drahá polovička, že je nově založená cache poblíž Moravských Knínic, což je relativně po cestě. Urychlili jsme náš start s vidinou možného FTF. Já si odepřel snídani a doufal, že to bude stát za to. Na místo jsme dorazili celkem rychle a bez navigačních problémů. Zaparkovali jsme před zákazem vjezdu a doufali, že nás ještě nikdo nepředběhl. Na lavičce u kešky seděla přestárlá domorodkyně, ale jak nás viděla, odebrala se k odchodu. Keš nebyla nějak zvlášť dobře ukrytá, takže nebyl problém ji najít. Dychtivě jsme vysoukali logbook a skutečně. Tabula rasa. Podařilo se. Nebudu zastírat, že jsme měli radost. Pocit umocňovalo i krásné místo, kde je keš umístěná. Když jsme se logovali, přiřítil se po cestě s GPS v ruce jakýsi mladík. Byl to Teddys. Ihned odhalil, že FTF mu uniklo. Jak sám přiznal. Rozdíl mezi FTF a STF byla snídaně. Prohodili jsme pár slov. Teddys pak směřoval na Hodonín. My jsme ještě na tomto pěkném místě posnídali a pak pokračovali směr Pernštejn. I zde jsme odlovili jednu keš. Byla to naše jubilejní 160. Pěkně ten víkend začíná. Zítra odjíždíme do Rakouska opět na Ferraty a pochopitelně zkusíme odlovit i nějakou tu rakouskou krabičku. Tak uvidíme.

PS: na fotce si všiměte jakou měla přítelkyně radost z FTF :-)

Chystaná event cache

Tak strasti s reviewerem, jak jsem psal nedávno, byly snad již zažehnány. Pokročili jsme a vypadá to, že v první polovině září bychom mohli pořádat jeden tématický event v Brně, jehož cílem bude odlovit cache, která bude posléze publikovaná i pro další, kteří se eventu účastnit nebudou. Počet účastníků bude omezen. Snad se někdo přihlásí:-) Popravdě vůbec si nedokážu představit jaký bude zájem. Raději počítám s horší variantou. Listing eventu by se mohl publikovat již příští týden. Čekáme už jen na nějaké detaily.

Trápení s reviewerem. Znate to?

Už je to nějaký čas, co jsme se rozhodli založit další cache. Naši třetí v pořadí. Myšlenka pomalu krystalizovala. Tu a tam sedlo něco na papír, něco zůstalo v hlavě. Postupně se tak rýsovala nová mystery cache, která má být na jedno téma. To nebudu prozrazovat. Samotná cache má v podstatě 5 stage + finalku. Ještě před samotným startem jsme měli v plánu jakousi noční akci. Když jsme reviewerovi poslali listing k posouzení, jestli se někde stage nekryjí s jinými cache, nečekali jsme jakou odyseu tím odstartujeme. Haggaeus nám skutečně odepsal. Proč taky ne. Zjistili jsme, že finálka se s ničím nekryje, ale problém je u stage. Doporučil nám taky oddělit noční akci a vytvořit z ní samostatný event. No proč ne. Obratem jsme odpověděli skrz listing cache (log your visit - reviewer note). Vysvětlili jsme umístění stage, ale netušili která se to vlastně kryje a kterým směrem ji posunout, abychom vyhověli podmínce vzdálenosti 161m. Pak se ale reviewer odmlčel. Po třech dnech jsem zase napsal reviewer note, s tím že teda nevíme, na čem jsme. Pořád bez odpovědi. Tak to už mě docela štvalo, přiznám se. Proto se role ujala moje drahá a tolerantnější polovička a další den napsala další reviewer note.
No pořád nic. Světe div se. Dneska je to pátý den a mrtvá liška Haggaeus se neozývá? Stalo se Vám to taky někdy? Není podle pravidel posouzení cache otázkou tak na 2 dny? Je docela dobře možné, že děláme někde chybu my. V tom případě klidně poraďte.

Ořešín a okolí

Dnes jsme vyrazili na menší geovýlet do okolí Ořešína. První byla na řadě BMC 28. Auto jsme zaparkovali pár desítek metrů nad samotnou cache. V okolí nikdo nebyl, což hodně zjednodušilo odlov. Nebylo problém cache najít. Zalogovali jsme, pokochali krásným výhledem a pokračovali směrem na nedalekou cache Horka. Splnili jsme bez problémů úkol a cache našli. Chtěli jsme vyzvednou GC Na východ, abychom mohli postupně zahájit lov Masarykova okruhu, ale jak se ukázalo, někdo byl rychlejší a včera minci vyzvedl. Bohužel nezalogoval se ještě na net, takže jsme to nemohli vědět. Nevadí. I tak to byla sympatická cache, která nám mohla rozšířit botanické znalosti. Sice se to nepodařilo, ale snaha byla. V plánu jsme měli jako další cache Pindaros. Už jsme u ní byli. Je to popsáno i na tomto blogu. Jenomže tenkrát se nám ji nepodařilo najít. Teď byl terén o něco horší. Už z dálky bylo vidět, že tráva je zelenější, keře neprostupnější a křoví hustší. Nebáli jsme se ale vlka nic a vyšplhali na svah. Je možné, že tu před námi nějaký kešer byl, ale asi na lov doslova vysral. Obešli jsme tento omušený úkaz. GPS nás naštěstí vedla víc stranou. Chvíli jsme zas hrabali a hledali a hledali. Pak se ale štěstí probudilo. Uviděl jsem geojasnou skrýš a byla tam potvůrka jedna. Naše jubilejní 150. cache. Hned se šlo k autu veseleji. U koníčků jsme se stavili na kofču a pak frčeli na BMC 27 do Jehnic. Šlo o pohodouvou cache. Odloveno bez problémů. Trochu víc nám dala zabrat ta následující. Hledali jsme Skrejš na konci Skrejše. GPS nás zavedla přesně, ale kde tam najít micro? Hledat není problém, ale nevzbudit pozornost lidí je horší. Tím spíš, že hned vedle nějaká kutilská rodinka opečovávala svoji chatku. Byli jsme prostě nápadní a podezřelí, ale co naděláte. Skrýš cache jsme viděli hned na začátku, ale samo jsme jí moc nevěřili, takže jsme udělali školáckou chybu a nevěnovali jí větší pozornost. Pak jsme se k ní vrátili a vyšlo to. Kutilové nás snad neviděli. Proběhl rychlý log a hurá na poslední dnešní cache BMC 17. To už byla pohodová procházka na pěkné místo. Touhle mikro byl dnešní úspěšný den ukončen.