2. pramenář

Ozval se nám druhý lovec v historii série K pramenům, který navštívil 10 pramenů. Tímto mu blahopřejeme a odměníme jej Certifikátem a drobnou cenou.
Mimochodem tímto "pramenářem" je Xeri.
Současně blahopřejeme všem hledačům pramenů a majitelům kešek, kteří se do projektu zapojili, hodně úspěchů a pevné zdraví v nasledujícím roce.

Vykradená a zničená

Včera jsem se trochu tématicky vracel z jedné požární stanice na okraji Brna a jel jsem kolem naší Hasičské cache. Tak jsem si řekl, že na ni pro jistotu mrknu, jestli je vše v pořádku. Jenomže bohužel nebylo. Našel jsem zničenou krabici, igelit kousek vedle a obsah kešky chyběl. Na fotkách je vidět konec jedné desetilitrové kešky. Pro porovnání velikosti je na obrázku mobil. Budeme muset přehodnotit, jestli kešku obnovovat, případně jí najít jiné místo a zřejmě i přejít k menší velikosti samotné keše. Takže momentálně je keš disable.

Založení prostě trvá

No jo, nějak se to založení naší další kešky vleče. Nejprve jsem byl cca měsíc a půl na neschopence, pak mi drahá polovička odjela služebně na delší čas pryč a bez ní prostě GC neprovozuju. No, ale vypadát to, že se blýská na lepší časy. Možná už tento víkend pokročíme v naší přípravě dál a když se zadaří do konce roku bude keška na světě. Je to čistě googlovací keš, což by v tomto zimním pošmourném počasí nemuselo vadit. V létě je horší vydržet čumět do počítače, ne?
Takže děláme na tom...

Bystrcká rébusová

Dnes jsme po dlouhé době opět vyrazili do terénu. Konečně! Bohužel čas, který mám na neschopence určený k vycházce není moc dlouhý, takže jsme zamířili pro nedaleké dvě kešky v Bystrci. První z nich byla Bystrcká pyramida. Šlo o jednoduchou keš. Nebyl problém ji odlovit. Dál jsme pokračovali pro Bystrckou rébusovou. Zadání v listingu jsme vyřešili docela rychle. Zaparkovali jsme nedaleko finálních souřadnic a vydali se hledat. Trošku trvalo, než nás GPS nasměrovala správně. O to horší to bylo, že jsme se evidentně pohybovali v oblasti, kde se dost venčí psi a projít bez poskvrny je trošku otázkou štěstěny. Kešku jsme konečně našli. Nevím, jak dlouho na místě vydrží, protože její maskování je chatrné. Na místě samotném není nic zajímavého k vidění a to ani v blízkém okolí. Tahle keška mi opravdu pokazila geonáladu. Občas mám pocit, že se autoři kešek snaží za každou cenu vypotit nějakou keš a její kvalita zpracování a umístění jde stranou. Sám autor, resp. tým, který již zmíněnou kešku vytvořil, má odloveno 116 krabiček a založeno 5. Zdá se mi to jako silný nepoměr. Jasně, že to není možné nějak ovlivnit a prostě se jen a jen musíme spoléhat na rozumný úsudek toho kterého gecachera. Proto oceňuji, když se do logů píšou i negativa, aby se dané kešce případně dalo vyhnout a vybrat si opravdu jen ty, co stojí zato. Takže logujte logujte logujte...ale nepochlebujte :-D Díky.

Volno

Poslední dobou se nám nedaří najít volný čas pro nějaký odlov. Je to způsobeno jak tím, že jsem na neschopence a mám trošku problém s chůzí, pak také tím, že drahá polovička je dlouhodobě pryč a objevuje se doma jen na víkendy. Ale oba doufáme, že se to brzy změní a víkendy spojíme s nějakým geo odlovem. Venku je opravdu krásně na hledání nějaké té krabičky.
Jinak pracujeme na naší nové kešce, která by mohla spatřit světlo světa běhěm listopadu. Doufáme, že bude svým způsobem neobvyklá a bude se líbit - hlavně teda těm, kteří rádi googlují...

Mějte se krásně

Nový geocoin

Tak jsme si koupili geocoin. Bohužel nabídka v českém obchodě není přiliš široká a geocoiny se nám tam vůbec nelíbily. Porozhlédli jsme se proto v zahraničních e-shopech. Nakonec jsme vybrali na http://www.geocoinshop.de/ kde je nabídka i návrhy geocoinů podle našich představ. Objednali jsme si jeden coin, zaplatili přes PayPal a čekali. Celkem nás to přišlo včetně poštovného na 12,17 EUR (cca 300 Kč,-). V porovnání s nákupem u nás, jsme zaplatili asi o 50 Kč víc, ale určitě to stálo zato.

Máme v plánu poslat tento geocoin do světa v naší nové kešce, na které momentálně pracujeme. Tak snad se to povede podle našich představ.

Rychlebské hory a geocaching

Fotoalbum ZDE

Konečně přišel ten den, kdy začala naše dovolená. Sice krátká, ale přece. V sobotu 19.7. jsme vyrazili do Rychlebských hor a v úterý odpoledne 22.7. se vrátili zpět do Brna. A jak to všechno probíhalo?

Dovolenou bez geocachingu si snad už ani nedovedeme představit. Nejsme sice ten typ geocacherů, který se řítí jak rozjetý kombajn krajinou, ale když už někam jedeme, vždy to s pár kousky ukrytých krabiček spojíme. Tentokrát jsme se rozhodli vyrazit směrem Rychlebské hory, protože je nám tento kout země dost neznámý. Jeseníky máme prochozené docela dobře, ale jen o málo kousek vzdálené Rychleby vůbec. A přitom je to tak krásný, bohem zapomenutý kus země. Možná je i trochu štěstí, že leží ve stínu Jeseníků, protože tím přichází o devastaci množstvím rádoby turistů.

Sobota 19.7. 2008

Z Brna jsme směřovali do Lipové lázně, kde jsme měli rezervované ubytování v Penzionu Pomněnka. Cestou jsme zastavili na horizontu před Šumperkem, abychom vyzvedli cache s názvem

Kaplička Bludovak II. Tady se nám poprvé začaly rýsovat jesenické kopce a v dálce i samotný Praděd. Konečně jsme definitivně opustili hanácké roviny a plně se odevzdali severomoravským nádherně zeleným svahům. Kopce nás vítaly krásným počasím. Co víc si přát?

Další zastávku jsme si udělali na začátku Hanušovic, kde je schovaná cache Hanušovická lesní. Což o to. Samotný úkryt je parádní a autor si s ním pohrál, ale místo jako takové je docela odpudivé. Byl to trochu návrat do reality některých brněnských zákoutí. Kousek od cache totiž zřejmě sídlí bezdomovci. Každopádně cache se podařilo docela rychle odlovit a my pokračovali do penzionu. Navigace nás přivedla přesně před něj. Majitel nás ubytoval v podkrovním pokoji, který měl společnou kuchyňku a sociální zařízení s vedlejším pokojem. Všechno působilo nově a čistě. Ve vedlejším pokoji nikdo nebydlel, takže království bylo celé naše. A to celé za 290 Kč/os/noc. Když jsme se ubytovali, dostali jsme ukrutný hlad. To asi ten čerstvý vzduch. Popojeli jsme proto asi kilometr směrem na Jeseník, kde se na křižovatce dá najíst v hostinci Na rychtě. Byla to taková rychlá vývařovna s nespočtem hotovek a lehkým kouřovým oparem. Nacpali jsme se k prasknutí. Po pozdním obědě zase nadešel čas na nějakou schovanou krabičku. Vyjeli jsme autem k jeskyni Na Pomezí. Poblíž parkoviště je totiž schovaná krabička autora s nickem Mráza. Tento cacher je mimochodem autor velké části rychlebských kešek. Takže tímto mu také děkujeme. Zatímco spousta lidí čekala poblíž střediska se vstupem do jeskyně a snažila se přesvědčit pobíhající ratolesti, že čas strávený čekáním stojí zato, my jsme zapadli do lesa. Nikde nikdo. Odlov kešky bez problémů. Když se daří tak se daří. Vrátili jsme se k autu a připravovali se na další lov. Vzhledem k tomu, že používáme v dnešní době poněkud předpotopní gps navilock nl-101, která se v zásadě nedá datově propojit s počítačem a už vůbec neumí pracovat s mapou, musíme si každou cache ukládat pěkně ručně. No, může nás hřát představa, že co jsme kdysi ušetřili na gps, to jsme mohli v klidu investovat do benzínu. Počítám, že to tak na necelé 3 tisíce kilometrů vyšlo. Tomu říkám solidní poměr cena výkon.

Když jsme byli s přípravou hotoví, asi tak za 10 minut, popohnali jsme našeho čtyřkolového oře dolů směrem na Žulovou, pak doprava na Černou Vodu. Tady je pěkný hotel, který se jmenuje stejně jak vesnička, ve které stojí. Zaparkovali jsme u něj a pěšky pokračovali po cyklostezce směrem k nedalekému vrcholu Píšťala. Je to vlastně skalní útvar dokumentující přirozené zvětrávání a formování terénních tvarů v žulovském granodioritu. Tak o tom alespoň píše příručka Žulovsko. No, o čem se ale nezmiňuje, je skutečnost, že k této pozoruhodnosti vlastně nevede žádná cesta. Samotný autor kešky, která je na vrcholu, mimochodem opět kolega Mráza, ale na toto upozorňuje. Takže to nás nepřekvapilo. Ale byly tu jiné, mnohem zákeřnější věci, na které měla alespoň příručka Žulovsko upozornit. Hned jak jsme opustili silnici a stoupali lesem za nejistou šipkou laciné gps jsem málem zašlápl hada. Usuzuju, že se lekl jen o něco málo víc než já, protože já se lekl docela dost. Určitě byl dlouhý jak můj pásek a široký docela podobně. Pokračovali jsme dál a v tomto postupně, ale s o to větší intenzitou, přišlo. Začaly na nás sedat nějaké divné hmyzý potvory. Vypadaly jak klíšťata s křidélky. Míše připomínaly spíš pavoučky s křidélky. Ať tak či tak, já jsem je pracovně pojmenoval „kundy“. Omlouvám se ale ty ku.dy byly všude. Lezlo to po nás jak mouchy po lejnech a nedalo se jich zbavit. V jednu chvíli jsme málem propadli panice. Kdyby vás zajímalo, co že to bylo za hmyz, tak s největší pravděpodobností šlo o kloše, lidově také lojnice. Každopádně to byly pěkný kundy. Nedalo se před nimi utéct. A to jsme se opravdu snažili. Tahle keš byla vybojovaná. Když už jsem u té kešky. Tak mě napadá, že místní kešky jsou vesměs krabičky nebo skleničky se šroubovacím víčkem. Systém lock and lock sem zřejmě ještě nedorazil, což je ukrutná škoda, protože zarezlá víčka poněkud degradují nádherná místa zdejších kešek. A také ještě podotýkám, že většina logbooků ve zdejším kraji je již přeplněná, takže doporučuji počítat s tím a vybavit se kouskem papíru. Od kešky jsme se vraceli zpět na cyklostezku. Úprkem a s nadávkami jsme překonali lokalitu s výskytem klošů a opět se ocitli na staré dobré cestě. Dalším cílem byla nedaleká zřícenina Kaltenštejn, kde je také ukrytá keš. Tam již naštěstí vede turistická značka, takže cesta byla v pohodě a bez klošů. Celá oblast Rychlebských hor je turisticky málo navštěvovaná, takže jen málokdy je při odlovu problém s mudly. Ani tady takový problém nebyl. Nikde žádný človíček. Od zříceniny, kde je mimochodem pěkný výhled směrem na Smolný vrch, jsme se vraceli zpět do Černé Vody po zelené značce a pak k autu. Tím ale dnešní den nekončil. Mezi Černou Vodou a Žulovou je Mitákova earthcache Andělské domky, což je malá lokalita poznamenaná bývalou těžbou křišťálu. Zajímavé místo. Bylo přibližně 18 hodin, když jsme Andělské domky opouštěli a směřovali k Lánskému vrchu, který leží nalevo od silnice vedoucí z Žulové do Bergova. Tento kopec sám o sobě není tak zajímavý. Krom toho, že je na něm keška, najdete tu také podivuhodný lidský výtvor. Přímo na vrcholu tohoto pahorku totiž stojí obří nábytková sestava. Přesněji je zde obří stůl a dvě obří židle. Trochu jak reklama na Ikeu. Každopádně moc milé. Pokud byste ale přijížděli autem, upozorňuji, že zaparkovat se dá nejlépe v osadě Sedm Lánů, od které vede na vrchol cesta. V sedm hodin jsme měli odloveno a jeli zpět do penzionu. Těšili jsme se na sprchu a postel. O to větší ale bylo rozčarování, když jsme zjistili, že se mezitím na patře s námi kdosi ubytoval. No nedalo se nic dělat. Prostě nebudu v trenkách chodit na záchod.

Neděle 20.7.

Na neděli jsem naplánoval parádní výlet. Vlakem do Vápenné a odtud lesní cestou na modrou značku vedoucí k Nýznerovským vodopádům. Odtud nahoru na sedlo Peklo a doprava na Špičák. Ze Špičáku po červené do Žulové navlak a zpět domů. Takhle když se to říká od stolu to zní docela dobře, že? Ale jo, proč ne, to by ale páni kartografové, kteří tvořili mapu Klubu českých turistů č. 54 Rychlebské hory, museli odvést o něco lepší práci. Deset let jsem dělal orientační běh, takže mapy mám rád a docela se v nich vyznám, i když se taky někdy pěkně utnu, ale dal bych ruku do ohně, že tentokrát to nebylo. Vystoupil jsme ve Vápenné z vlaku a šlapali jihozápadně s tím, že takové cesty v mapě musíme jasně vidět i v terénu. Ale opak byl pravdou. Takové cesty co byly v lese, mapa nikdy neviděla. A to nás stálo docela dost sil. Docela dlouho jsme nevěděli, kde přesně jsme a tak se prostě jen šlo a šlo přibližným směrem. Bylo to docela zajímavý. Když jsem se konečně našel, nevěřil jsem svým očím. Mít v tu chvíli po ruce toho mapaře, co to dělal, asi by už další mapu zprznit nemohl. Nicméně k Nýznerovským vodopádům jsme se dostali a myslím, že ani ne s tak velkým zpožděním. Já jsem chvíli šaškoval se stativem a fotil jak vzteklý padající vodu a pak jsme se oddali svačině. Zde uloženou multinu jsme odlovili v pohodě. To byla dnes taky poslední keška. Nedaleko je ještě schovaná další, ale znamenalo by to opustit značku, potažmo cestu a zdržet se celkem náročným výstupem. Raději jsme se věnovali pěkné tůře a výšlapu na státní hranice. Sedlo Peklo má své jméno opodstatněně. Určitě ho nevymýšlel nikdo od stolu. Tohle jméno prostě muselo vzniknout po zdolání kopce, který na něj vede. Pěkný výšlap. Na polsko-české hranici je klid. Žádný turista, žádná cedule, která by naznačovala, že vlevo se v nejbližší vesnici mluví polsky a vpravo česky. Jen čerstvě natřené a udržované pohraniční kameny připomínají hranice dvou zemí. Značka vede přímo po hraniční čáře a je obsypána borůvčím. Míša nemohla odolat, takže se stále ohýbala a ohýbala. Borůvky jedna báseň. Po hranici jsme došli až pod Špičák. Krátce jsme vyšlápli na vrchol (957,2m n. m) a pak už sestupovali do Skorošic. Místní podhorské vesničky jsou bohem zapomenuté shluky domků, často bez plotů a branek. Toho ale také využil místní pes a jal se nás pronásledovat. Ona chlupatá potvora se snažila nás postrašit a se štěkotem nás chvíli pronásledovala. Když ale hafan viděl, že se ho jen tak nelekneme, že na nás spíš platí kloši, vzdal to a vrátil se k pánečkovi, který již podle výkřiků chystal řemen. My jsme šlapali dál asfaltovou cestou podél potoka. Nohy už nás solidně bolely. Nakonec jsme ale dorazili bez dalších obtíží do Žulové a vláčkem se vraceli malebnou krajinou Rychlebských hor zpět k penzionu. Zastávka vlaku je naštěstí od penzionu co by kamenem dohodil. Přesněji: když jsem večer čůral, střešním oknem mě pozorovali lidé na nádraží. Příště jsem už odhalil kouzlo roletky. Z vlaku jsme se stavili v hospůdce co je kousek vedle a já do sebe vylil dvě Géčka jen to zasyčelo. Holt, pitný režim se musí dodržovat.

Pondělí 21.7.

Počasí se trošku zhoršilo. V noci přepršelo, venku se mrouskaly kočky a soused něco zkoušel na sousedce. To všechno člověk slyší za jednu noc v jednom penzionu. Ranní počasí bylo nestálé. Rozhodli jsme se proto autem jet na Nové Vilémovice a odtud pěšky po značce na bývalou samotu Hraničky. Je to jakási pohraniční oblast s velkým množstvím luk, remízek a prostě je to takové kouzelné zapomenuté místečko západně od Žulové. Zaparkovali jsme na konci Nových Vilémovic, tam kde červená opouští silnici a dál pokračovali pěšky. Docela nám dopřálo počasí. Mezi mraky se tu a tam prodralo sluníčko, takže výlet byl moc příjemný. Počasí ale nevydrželo a začalo lehce kapat. Cestu zpět jsem proto zvolil mimo turistickou značku lesem. Při vzpomínce na loňské ferraty a bouřku, která nás tehdy zastihla, jsem považoval cestu lesem za jistotu. Taky že jo, kdybych se ale neseknul. Sice jsem se nesekl o moc, ale stačilo to, abychom si opět cestu trošku prodloužili. Teda docela mě to namíchlo jen co je pravda. Naštěstí se ale vše v dobré obrátilo. Počasí se taky umoudřilo a my s promočenými nohavicemi od vysoké trávy opět dorazili k autu. To náš popovezlo v zásadě do vedlejšího údolí, kde jsou dvě kešky. Zaparkovali jsme v Račím Údolí a odtud pěšky po modré na zříceninu Rychleby, která dala jméno celému kraji. Na této zřícenině najdete kešku. Od zříceniny se dá pokračovat po červené traverzem zpět na Čertovy kazatelny. Je to kouzelné místo s výhledem a ukrytou keškou. Chvíli jsme poseděli, posvačili zlaté dědictví – májku a kochali se okolím. Chvíli jsme sledovali tři adoloscenty, kteří byly na lovu borůvek navigováni hlasem mužské osoby z vysílačky. Zajímavá metoda. Nadešel ale čas k návratu. Kousek odtud je sice ještě jedna keš, ale znamenalo by to pro nás zacházku. Auto nás pak odvezlo zpět do Lipové-lázní, resp. Do Bobrovníku, kde jsme čistě náhodou narazili na velmi příjemnou restauraci. Sem jsme zamířili zcela úmyslně, protože je tu další keš nedaleko příjemného rybníčku. Ona stejně příjemná restaurace byla takovou třešničkou na dortu. No pro mě spíš parádní vepřovou kapsou s charakteristickým jménem Bobří tlapa. Bobra s takovou tlapou bych chtěl mít teda vždycky jen na své straně.

Cestou k penzionu jsme ještě ulovili rychlou téměř drive-in keš u Rychty. Když jsem se konečně zbavil řidičského břímě, zalil jsem medvědí tlapu jedním géčkem a rezignoval na další aktivitu.

Úterý 22.7.

Ráno opět počasí nestabilní. V noci přepršelo, venku se mrouskaly kočky a soused už na sousedce raději nic nezkoušel.

Byl den odjezdu. Do jedenácti jsme v klidu vyklidili pokoj a autem se posunuli opět do Černé vody. Přeci jen tam zůstal jeden restík. Chěli jsme totiž vidět Venušiny misky. Pozorný a tichý turista může spatřit u Smolného kopce malé bytosti, příjemného vzhledu a dobrého vychování. Jsou to Venušiny lidičky. Skřítkům podobné bytosti, podle tradice, obývající vrchol Smolného kopce (404 m n. m.) s ostrohem žulových skalisek. Tolik říká průvodce Žulovskem. My jsme ale měli tu smůlu, že jsme na žádný lidičky nenarazili. Vlastně jsme narazili na spoustu lidiček, ale normálního vzrůstu a pokud nešlo o dobré maskování, byli to obyčejní lidé. Teď mě tak napadá, co když ne? Celou doby jsme tolik lidí nikde nepotkali. No že mě to nenapadlo hned. Nedaleko vyhlídky, která je tady opravdu pěkná, je schovaná i keška. Bylo ale obtížné ji nepozorovaně dostat z úkrytu. A ještě obtížnější bylo ji tam nepozorovaně vrátit. Snad se to podařilo. Krajina v okolí je zajímavá. Jde o jehličnaté lesy s množstvím skalních a kamenných kupek a srázů. Bohužel nedostatek kopců je na druhé straně vykoupen přebytkem návštěvníků. Nic to ale neubírá na kráse zdejší přírody.

Tímto výletem pro nás také pobyt v Rychlebských horách skončil. Alespoň tentokrát. Ještě se najdou krásná místa, kam bychom mohli zamířit. Takže adieu Rychlebské hory.

Takže shrneme si to:

pobyt: 3 noci

ubytování: 1740 kč

odlovených kešek: 13

spokojenost: maximální

Fotoalbum ZDE

Být nefér v geocachingu?

Nedávno jsem zase narazil na problém, který se už nejméně jednou řešil na gc.cz
Tentokrát se tak stalo v souvislosti s odlovem jedné pětihvězdičkové kešky, která se nachází vysoko v koruně stromu (viz. náš článek). Jak je naprosto běžnou tradicí a počinem hlavně silně zapálených geocacherů, nastal hromadný odlov. Odlov stylem seženeme si lezce ten nám kešku podá a my dole zalogujeme, případně povzbudíme schopnějšího kačera a ten nám pro ni vyleze.
A to je přesně to, co považuji za nefér. Ano, geocaching není sport. Nikdo nemůže vyhrát, nikdo nemůže prohrát. Ale i u zábavy se, myslím, dá mluvit o nějaké férovosti. Obávám se ale, že u mnohých prostě vítězí touha po další úspěšně odlovené kešce, nebo prostě je ani nenapadne, že by to šlo udělat jinak. A jak vlastně?
Pokud existuje nějakým gc tým a má víc členů, je možné, že jeden je geniální na řešení mysterek, druhý zase perfektně lozí po stromech a třetí má auto :-) Takový tým to má perfektně zařízené. Stačí aby jeden člen vylezl na strom, jeden člen spočítal nějaký šílený úkol apd. No proč ne. Je to pořád jeden tým. Takové logy naprosto chápu. Ale zapsat si čárku, když mi pro kešku vyleze někdo jiný (cizí) a to dokonce tak, že jsem kešku ani neviděl, pouze tušil její umístění. To je teda pěkná sprosťárna.
Copak nestačí jen se toho hromadného lovu účastnit, zažít spoustu zábavy? To je opravdu nutné si za každou cenu připsat další bodík? Není to trochu degradace celého smyslu geocachingu - prostě se bavit outdoorovou aktivitou?
Náš tým taky není schopný odlovit vše. Je spousta kešek, které jsou opravdu pro koumáky silného kalibru a my to prostě nejsme. No a? Je to hanba přiznat?
Tak nevím. Tohle je zcela jistě "flame" téma, ale hlavním smyslem bylo poukázat na tohle statistické šílení!

Jubilejní nálezce

Tak a je to tady. Ozval se nám první kačer, který odlovil 10 pamenů a zaslouží si tak Certifikát a drobnou upomínkovou cenu. Tímto "pramenářem" je človíček s loginem Krtecci (ačkoliv je tedy v týmu sám). Tímto mu blahopřejeme a přejeme štěstí u dalších pramenů.
A vy ostatní neváhejte:-)

Na větvi

Dnes jsme se vydali do oblasti Kohoutovic odlovit jeden restík a současně odlovit něco nového. Hned nás zaujala cache s názvem Na větvi, která se honosila pěti hvězdičkami obtížnosti. A když jsem zjistil, že je na stromě, bylo jasno. Tuhle musíme mít. Zvlášť po úspěchu u Nanutanda.

Najít samotný strom nebylo vůbec těžké. O to těžší bylo nalézt cache samotnou. Vyškrábat se na strom nebyl problém ani pro 176cm vysokého člověka. Povylez jsem na strom, abych zrekognoskoval terén. Pár úseků bylo docela blbých, ale lezecky žádný větší problém. Když už jsem se dostal dost vysoko a cache pořád nikde, rozhodl jsem se, že si pro pocit klidu a jistoty vezmu aspoň odsedák. Vrátil jsem se proto dolů a vylezl si nahoru ještě jednou. Nabízely se 2 možnosti kudy lézt. Usoudil jsem že autor není sebevrah a lezl po silnější části stromu, což se vzápětí nepotvrdilo. Ale aspoň už jsem cache viděl. Vrátil jsem se tedy níž a pokračoval na užší část stromu. Ke kešce mi chyběly možná 2 metry, ale ty jsem odmítl absolvovat. Výšky se není třeba bát, ale větvi, po které jsem měl tento artistický výkon ukončit, jsem odmítl věřit. Autor byl jistě odvážný člověk, ale nemyslím si, že podstupovat takové riziko kvůli jedné čárce má smysl. Pro mě ne. Stačí mi to v práci :-)

Takže jsem si pěkně zase slezl dolů a rozloučil se s jednou pětkou. Doufám, že nebudu muset jednou na fóru GC.cz číst o tom, jak se pod někým zlomila větev.
A pro ty, co si nechávají od odvážných spolukolegů posílat cache dolů, aby zalogovali mám jen jedinný vzkaz: Hanba Vám! Raději nemít než se takhle ztrapnit.
Ale to už je na jiný článek... možná jindy.

Autorovi cache děkuji za pěkný zážitek. Protože o tom přece geocaching je.

K pramenům

"Projekt" K pramenům

"Vstaňte a vězte že má to cenu, ponořit své ruce do pramenů..."

Zkusili jste si někdy jen tak sednout někde v lese. Zastavit se, nikam nespěchat. Nedívat se na hodinky a nechat čas plynout tak jak se to líbí jen Vám. Je to přece Váš čas. Kolem zpívají ptáci. Nerozumíte jim, ale zní to krásně. Vítr si hraje s korunami stromů. Mezi listy problikávají paprsky slunce. Kolem voní les. Všude takový klid. A někde tam vedle vás bublá potůček, čerstvě narozený utíkající od pramene. Kam teče ta průzračná voda? Kam se vlévá?

Motivován pořadem ČT "Zpět k pramenům" a současně krásou naší přírody - vůní lesa, zpěvem ptáků a bubláním protůčků tam, kde je člověk daleko od asfaltu, betonu a aut, jsem se rozhodl vytvořit malý geoprojekt. Možná Vás přiměje navštívit o jeden pramen víc, slyšet další studánku. Není to soutěž. Pokud časem navštívíte víc takových kouzelných míst a odlovíte zde ukryté kešky, můžete být obdarování naším speciálním diplomem. Chci takto ukazovat na to hezké, životadárné co kolem nás je - na vodu. Na její původ, půvab a prameny. Tak uvidíme jestli "má to cenu..."

Jste-li autoři cache, která by spadala do tohoto projektu, kontaktujte nás přes geocaching.com. Pokud do listingu cache uvedete odkaz na tento projekt, zařadíme vaši cache do seznamu. Nemusíte svoji cache měnit. Budeme jen rádi, když do ní (např. na dno krabičky) napíšete číslo od 0 do 9. Ale není to podmínka.

Podmínky k zařazení do seznamu pro nově vzniklé cache:

1. odkaz v listingu
2. v cache napsané číslo od 1 do 9 (např. na víčku, v logbooku apd.) - toto je možné po dohodě vynechat
   

Bude udělován Certifikát těm cacherům, kteří odloví 10,20,30 ... pramenů. Tento bude zaslán mailem nebo poštou. Dokladem návštěvy cache bude mail, který nám pošlete (přes GC.com) a kde uvedete navštívené prameny a u nich zmíněná čísla, která jsou v cache. Většina cache číslo dosud nemá, proto skutečnost, jestli tam číslo hledat bude uvedena v seznamu cache. Jako doklad návštěvy cache, které číslo nemá, stačí když nám pošlete fotografii cache s pramenem (toto není bezpodmínečně podmínkou). Nejde o soutěž. Děláme to všichni pro zábavu a pobavení, takže když by chtěl někdo podvádět, podvádí jen sám sebe.
A pozor! Pro prvního lovce s min. 10 prameny máme nachystanou upomínkovou cenu. Další lovci se mohou těšit na již zmíněný certifikát. Tak uvidíme jestli má to cenu.

Projekt byl "odstartován" 13.5. 2007. Toto datum je směrodatné k udělování Certifikátů.

Kešky zařazené do projektu:

Seznam zařazených kešek

Mapa kešek

O projektu na GC.cz

Zajímavý odkaz:

http://ok1kpa.com/mix/prameny/

Pro kytaristy:
Zpět k pramenům
Autor textu: Bedřich Ludvík
Autor hudby: Bedřich Ludvík
GDPřichází na Gsvět a nDemá viny!
GZvolna seC rozlévá Cdo krajinyD!
CMatkou jDe mu Zem GCpo které zvolna stéká
GRodí sGe jako pDramen a Gumírá jak řeka.
CMatkou je mu Dzem po které zvGolna stCéká.
GRodí se jako pGramen a umíDrá jak řeGka.
RF: /:PGůjdem zpDět k praGmenům
CPůjdem zpGět k Dpramenům
G D K vodě a kamenům.
K voGdě a kameCnům
K voGdě a kameCnům.
Zpět kG prameDnům. :/
Vcházíme na svět a jsme bez viny.
Nejdřív jsme lidé pak kus krajiny.
Matkou je nám zem co do nás zvolna vtéká
Rodíme se jak pramen a umíráme jak řeka
Matkou je nám zem co do nás zvolna vtéká
Rodíme se jak pramen a umíráme jak řeka
Refr. Vstaňte a vězte že má to cenu.
Ponořit své ruce do pramenů.
Vždyť matkou je nám zem po které voda stéká
Na začátku je pramen a na konci je řeka.
Vždyť matkou je nám zem po které voda stéká
Na začátku je pramen a na konci je řeka. Refr.

Zvířecí geocacher

Před pár měsící jsme si pořídili domácího mazlíčka. Je to příjemné, když kolem vás něco pobíhá, je to chlupaté a hřeje to. Tenhle malý zvědavec, vlastně zvědavkyně, je tak trochu bytová geocacherka. Doma prohledá kdejakou skulinu. Nic jí neunikne. Není problém dostat se nahoru, dolů, do skulin. Nejlepší jsou ovšem kešky, které obsahují něco dobrého na hlodavý zub (takže trošku proti pravidlům).
Takového domácího kačera králíka můžeme jen doporučit :-)

Jubilejní kešky

1. Primal nalezena 19.listopad 2006
10. Slepá kolej nalezena 27.prosinec 2006
20. Klimentův kostel nalezena 3.února 2007
30. Literární cache I nalezena 10.února 2007
35. Pod kaštany nalezna 22.února 2007, naše první cache s GPS!
40. Šumbera nalezena 3.března 2007
50. TPG - Týden pilného geocachera (BONUS) nalezena 14.března 2007
60. Downtown Obřany nalezena 25.března 2007
70. Lost - DHARMA Initiative nalezena 7.dubna 2007
80. Na konci zvířecí stezky nalezena 9.dubna 2007
90. Park Réna nalezena 29.dubna 2007
93. Oresin - Rakovec nalezena 30. dubna 2007, nase prvni FTF
100. Praděd_1492m nalezena 7. května 2007
110. Dálnice D1: tam a zpět nalezena 29.května 2007
120. Pyramid nalezena 30.června 2007, střed Istrie
130. Masarykův okruh III nalezena 8.července 2007
140. Luhačovice nalezena 21.července 2007
150. Pindaros nalezena 5.srpna 2007
160. Pernštejn nalezena 18.srpna 2007
170. Říšská dálnice nalezena 26.srpna 2007
180. Svratecký náhon 1 - Kamenný mlýn nalezena 16. září 2007
190. Rozhledna Na Oklikach nalezena 20. září 2007
200. Vojtíškov nalezena 1.října 2007
210. Dávná skautská nalezena 18. listopadu 2007
220. Nuda v Brně nalezena 26.12.2007
230. Kostel sv. Jiljí nalezena 3.2. 2008
240. BMČ 26 - Ivanovice nalezena 22.3. 2008
250. Pístovická riviéra nalezana 10.5. 2008
260. U obřího stolečku nalezena 19.7. 2008
270. Rychleby nalezena 21.7. 2008
280. Ares nalezena 19.8.2008
290. Kostel sv. Václava nalezena 3.9. 2008
300. Čtyři palice nalezena 5.9. 2008
310. Na Kopci nalezena 29. 12. 2008
348. D1 137km nalezena 26.6. 2009. První keška našeho Maxe
350. Cache na Zlaté stezce nalezena 27.6. 2009
Rozhodli jsme se, že budeme psát až každou padesátou...Tak moc jsme líní :-D
400. Kaple sv. Anny v Hostěnicích nalezena 29.10. 2010

428. Bruselská fontána nalezena 10.7. 2012 První keška odlovená za přítomnosti Adámka

Kešky zařazené do projektu

View Larger Map