Pohlazení po duši

Mám práci, při které občas nejsou k vidění právě ty nejhezčí věci. Zrovna dneska ráno, před koncem směny jsme měli výjezd, na kterém bylo úmrtí. Není to nic tak mimořádného, ale příjemné to taky není. Zjistil jsem ale, že Max je perfektní balzám na duši. Když jsem přišel domů a viděl toho malého hříbka, který překypoval radostí, musel jsem se smát. Je nádherné, jak dokážou být psi bezprostřední, upřímní a láskyplní. Myslím, že my lidi, bychom se od nich mohli něco naučit. Ale fakt je, že oni od nás můžou taky něco odkoukat (třeba chodit na WC...).