Max a Deny

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)

Jak můžete sledovat v Maxově fotoalbu, pomalu si Deny (náš zakrslý králík) začíná zvykat na přítomnost nového člena domácnosti. A Max už taky není takový poděs, aby zahnal králíka hned do klece. Dokáže už klidně ležet a bez problémů existovat vedle, poněkud napnutého králíka.

Max si hraje

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)

Poslední dny teploměr šplhá hodně hodně nahoru a Max tohle horko nemá rád. Když ale na vycházce potká nějakého kamaráda, nebo kámošku, únava jde stranou. V tomhle případě jsme potkali Kofilu. Jen o málo starší fenku rhodéského ridgebacka. V albu najdete několik fotek z jejich dovádění.

Trojice

Dneska odpoledne jsme vyrazili do Rosic odlovit místní Trojici. Cestou jsme museli překonat policejní objížďky způsobené právě končící Moto GP. Dálnice ve směru od Prahy byla totálně ucpaná. My jsme měli naštěstí opačný směr. Ke kešce jsme dorazili až v podvečer. To byl také můj záměr. Sluníčko nabízelo krásné fotografické záběry.

From S citem

Max se mohl pěkně vyběhat na poli.

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)

Keška samotná nebyla nic moc. Krabička sice lock and lock bez zbytečných sáčků, ale její umístění je zvoleno poměrně nešťastně. Od kešky není (kaple) Trojice ani vidět.
Jako odpolední procházka to ale určitě stálo za to.

Okolí Oslavy

Dnes jsme vyrazili na výlet západně od Brna. Cílem bylo několik kešek v okolí řeky Oslavy. Cestou jsme zastavili v Senoradech a odlovili kešku proslavenou televizní reportáží.
Pak už jsme zamířili na cílové místo: Vlčí kopec. Zde je velký areál, který okupuje firma Eon. Dříve se dalo autem zajet až k zámečku, ale Eoňáci se asi moc bojí o své těžko nabyté majetky z našich peněz, takže dali na vjezd závoru. Pokud tedy pojedete autem na toto místo, musíte zaparkovat cca 300 metrů dřív na odbočce k hájence. Areál Eonu ale klidně projděte, ničeho se nemusíte bát. Kdyby něco, ukažte fakturu za elektřinu:-)
Pokračovali jsme tedy po zelené turistické značce k altánu gloriet. Ze začátku není cesta nějak okouzlující, ale jak se dostanete na hřeben nad řekou Oslavou, je to mnohem lepší. Nedaleko altánu je schovaná keška. Odlovili jsme a pěknou cestou šlapali po značce dál k zřícenině Sedleckého hradu. Moc toho tady sice po něm nezbylo, ale každopádně zajímavé. No a samozřejmě odlov zdejší kešky. Opustili jsme značku a sestoupili k Oslavě. Zde jsme narazili na skupinku mladíků, kteří právě brodili ne zrovna klidné vody řeky. My jsme potřebovali přesně opačným směrem k zřícenině Lamberk. Nezbývalo, než se také přebrodit. Naštěstí jsme s touto alternativou dopředu počítali, takže jsem si vzal boty do vody. Co vám mám povídat. Byl to trošku adrenalinový zážitek. V jedné ruce jsem držel vodítko, na jehož konci mi chvilkama proud odnášel Maxe. Tem měl ze začátku ohromnou radost, že se jde do vody. Postupně ztrácel nadšení se stoupající hladinou vody na jeho srsti. Když už pochopil, že má příliš krátké nohy na kontakt s podložím, prováděl něco jako skokoplav a vyhledával blízké kameny. Naštěstí voda nebyla ni moc studená ani moc hluboká, takže jsme se na druhý břeh celkem rychle dostali. Pak už jen stačilo vyšplhat na skálu nad řekou a odlovit kešku v prostorách zříceniny.
Cesta nás dál vedla po červené. Byla to moc pěkná stezka. Místy připomínala cestičky na ferratách, jak jsme je zažili v Rakousku. Postupně jsme sestoupili zpět k řece a čekal nás další brod. I zde prožíval Max zřejmě podobné pocity od radosti přes nejistotu k lehké panice. Všechno ale dobře dopadlo. Vyškrábali jsme svah zpět k Eonu a vyrazili autem k poslední dnešní kešce. Jde o rozhlednu Babylon. Bylo tu pěkně. Sluníčko už pomalu zapadalo a nikde ani živáčka.
Tímto rychlým odlovem jsme ukončili dnešní výlet a frčeli domů.

Fotky z dovolené - Šumava

Šumava, srpen 2009

Letní kino

Tak dnes už určitě fotky ze Šumavy nepřidám. Sice jsem na nich dělal půl dne, ale večer jsme se rozhodli strávit v letním kině Na Dobráku. Dávali film Andělé a démoni. Pěkný zážitek takové letní kino. Určitě stojí za návštěvu.
Takže fotky ze Šumavy snad zítra.

Šumava 2009

Den první , sobota 8.8. 2009

Nastal čas vyrazit na dovolenou. Původně jsme chtěli zamířit za hranice k Hallstattu, ale protože Max teprve nyní absolvoval očkování proti vzteklině, a Rakušáci chtějí pouze psy s očkováním, které je nejméně měsíc staré, museli jsme změnit program. Našli jsme tedy horskou chatu U sněhuláka na Šumavě v obci Hojsova Stráž poblíž Železné Rudy. Penzion podle informací akceptoval pesany, což byla podmínka nutná. Ještě jsem hledal ubytování s wifi, abych mohl blogovat a vyhledávat kešky podle potřeby, ale kdo chce víc nemá nic.

V sobotu jsme chvíli po obědě vyrazili na cca 320 kilometrů dlouhou trasu. Hned za Brnem jsme se zdrželi v koloně na dálnici. Sluníčko peklo a Maxík toho měl docela dost. Několikrát jsme zastavili, aby se napil a vyběhal. Konečně kolem půl šesté jsme dorazili na místo. Penzion předčil naše očekávání. Čekal nás útulný červený pokojík. Celý penzion zářil novotou z peněz Evropské unie.

Po vybalení a nastěhování jsme podnikli drobnou průzkumnou výpravu do okolí. Max potřeboval najít vhodné místo k vybytí nahromaděné energie a já zase místo, kde točí pivko. Oba jsme mohli být spokojení. Nedaleko byla velká louka a na jejím konci zahrádka, kde točili Gambáč. Nu což, jeden do mě padl a pro jistotu jsem ho podložil kuřecím masem. Spokojeně jsme se pak mohli vrátit na pokoj a vyvalit se do postele. První den byl za námi.

Den druhý, neděle 9.8. 2009

Vstávali jsme někdy k deváté hodině. Po snídani jsme se vypravili autem k Nýrské přehradě. U ní je totiž ukrytá keška. U přehrady bylo hezky. Všude plno cyklistů. Ostatně, tato oblast je přímo cyklistický ráj. Krásné cyklostezky, autobusy s přívěsnými vozíky na jízdní kola, žádné extrémní kopce.

Posunuli jsme se vozidlem dál do Nýrska, kde se Max suprově vykoupal v čisté Úhlavě. Zaparkovali jsme u přírodního divadla a podstoupili výšlap na nedalekou zříceninu Pajrek. Já jí pracovně říkám Pejrak, abych držel krok s právě probíhajícím seriálem Angelika. U zříceniny je ukrytá keška, takže cíl výpravy byl jasný. Cestou jsme potkali jen skupinku turisticky našlápnutých důchodkyň, jinak bylo liduprázdno. Cestou zpět jsem vrámci zpestření výpravy navrhl zkratku mimo značenou stezku. Skoro by se dalo říct známé, byla to horší o to delší cesta. Ale nebyla by to tak docela pravda. Sešli jsme přímo k přírodnímu divadlu, kde jsme se dobře najedli.

Dalším cílem dnešního dne byla keška v zaniklé obci Červené dřevo. Zajímavé místo. Trošku smutné a současně pěkné. Keška byla docela dost blbě zaměřená a už vůbec se do krabičky nedalo dostat. Trošku jsme ji pomordovali nožem a přesvědčili ji, aby nám ukázala svůj obsah. Ukázala.

Z Červeného dřeva jsme se vraceli zpět. Cestou nás ještě zdržela návštěva kostelíka Sv. Linharta u Uhliště, který nás přilákal svým umístěním. A to už byla opravdu poslední zastávka na cestě do penzionu. V Hojsově Stráži jsme měli to štěstí, že jsme mohli sledovat výjezd místních dobrovolných hasičů. Byl jsem sice zklamán, ale to by patřilo do jiného článku.

Den třetí, pondělí 10.8. 2009

Ráno nás Max tahal z postele už kolem šesté. Byl už vyspaný a tak se kromě vycházky na vyčůrání dožadoval i pozornosti. Chvíli jsme ještě odolávali, ale nakonec jsme po osmé vstávali.

Dnešní trasa směřovala na hranice s Německem, kde je ukrytá keška přímo na hraničním přechodu. Podařilo se nám nenápadně odlovit. Zalogovali jsme a pokračovali autem do Nové Hůrky. Tady jsme zaparkovali, vysolili půl sta za odložení vozidla a po značce vyrazili směr Hůrecká kaple. Krajina v těchto místech připomínala oblast Hraničky v Rychlebských horách, kde jsme byli vloni. Maxovi vycházka vyhovovala, protože každou chvíli zahučel do potůčku u cesty, kde postupně měnil barvu z černé na bahnitou hnědou. Hůrecká kaple je zajímavé místo, kde najdete např. „zvon smíření“. Jeho provaz je vyveden na madlo ven ke vchodu do kaple, takže si kdokoliv může zazvonit na znamení smíření s jinými lidmi. Mám dojem, že někteří by sem měli chodit povinně. Nedaleko od tohoto místa je i keška. Nemohli jsme ji nemít. Kešku jsme nalezli bez problémů. Po zalogování jsme posvačili a vrátili se zpět k autu.

Právě včas, protože se přiblížila bouřka a brzy na to začalo pršet. Počasí nám trošku pokazilo plány. Vydali jsme se zpět k penzionu. Ještě před Hojsovou Stráží je po pravé straně pěkný penzion se zahrádkou. Neodolali jsme, zaparkovali a dali si parádní večeři. No, spíš pozdní oběd. Počasí se příliš neumoudřovalo. Vrátili jsme se tedy do penzionu a po chvíli lelkování se vypravili pro kešku přímo u kostela v Hojsově Stráži. Vzhledem k počasí, že by ani psa nevyhnal, bylo všude mudloprázdno. Odlov byl rychlý. Tím, co se událostí týká, tento den také skončil.

Den čtvrtý, úterý 11.8. 2009

Tak to jsme si pěkně pospali. Míša sice šla s Maxem kolem sedmé, ale pak jsme se ještě natáhli a červený pokoj penzionu nás nechal pěkně vychrupat až do desáté. Po nákupu v místním konzumu a snídani jsme se připravili na dnešní výlet. V plánu byla cesta do místa zvaného Antýgl. Kdo to chce najít, musí sledovat cestu z Železné Rudy do obce Srní, no a to už je kousek. Dostali jsme tip na výlet od mého strejdy, který má místní končiny již prozkoumané. Vydali jsme se proti proudu Hamerského potoka, který se vlévá do řeky Vydry. Všude bylo docela dost lidí, ale samotná stezka kolem potoka naštěstí nějak zvlášť zalidněná nebyla. Je to opravdu krásný kus naší země a stojí za to jej navštívit. Dokladem snad budou fotografie v našem šumavském webovém albu. Maxovi se výlet moc líbil. Pořád táhnul Míšu do potoka a chtěl se čvachtat. Prostě jak je někde voda, musí být Max v ní. Tenhle výlet nám zabral víc času, než jsme čekali. Původně bylo v plánu navštívit ještě Tříjezerní slať, ale usoudili jsme, že na Maxe by toho bylo trošku moc. Vrátili jsme se proto k autu a zajeli se ještě podívat na zajímavost zvanou Rechle. Jde o místo, kde se zachytávalo splavené dřevo. Tahle zajímavost ukončila dnešní výletnění. Po cestě k penzionu jsme se zastavili jednak pro benzín a jednak na jídlo opět na stejném místě jako včera. A zase začalo pršet…

Den pátý, středa 12.8. 2009

Tak už sedím doma a loguju nalezené kešky. Snažím se všechno dát dohromady a publikovat na blog. Ale nejraději bych už ležel v posteli. Cesta domů byla opravdu dlouhá. Vyjeli jsme v jedenáct dopoledne a doma byli devatenáct hodin. Cestou jsme se totiž ještě zastavili v Českém Krumlově. Míša tohle město ještě neviděla a já jsem tu už také dlouho nebyl. A tohle kouzelné město si návštěvu určitě zaslouží. Doporučuju návštěvu např. grafitového dolu.

A pak už se jen jelo a jelo a jelo. Celkem jsme během dovolené ujeli cca 850km. Šumava stojí za návštěvu a nebylo by špatné se k ní zase někdy vrátit.

Fotogalerii z Šumavy přidám zřejmě zítra. Ještě mě čeká úprava fotek a to nějakou hodinu zabere. Pro začátek musí stačit titulní fotografie, kterou jsem pořídil v Hůrce (viz. text).

EDIT: FOTOGALERIE ZDE

Jak se žije s flatem

Dneska dostal Max očkování proti vzeklině. Tak snad nebude vzteklý. Tím jsme uzavřeli základní očkování a za měsíc nás čeká ještě bigáro proti borelióze.
A jak dnes vypadá soužití s flatem? Musím říct, že jsem mile překvapen. Doufám, že to tímhle nezakřiknu.
Takže:
1) Jak se vyspíme: večer můžeme jít na poslední procházku kolem cca 22h, ikdyž já chodím spát dost pozdě, takže ho beru ven spíš později. Ráno Max vstává kolem sedmé. Vyrazíme ven, odlehčí břuch, vrátíme se a spí dál. Takže nás příliš netrápí. Když se mu chce ven, většinou si už umí říct, takže nějaká ta nehoda doma nastane pouze, když něco zanedbáme my.
2) Jak je hlučný: je ticho jako myška. Neštěká, nekňourá, neruší. To všechno se v paneláku hodí.
3) Jak se chová, když je doma sám: zatím bývá doma sám maximálně tři hodiny. Když se vrátíme tak je poznat, že chrápal. Celou hlavu má přeleženou. Už se ale stalo, že jsme v jeho dosahu nechali oblečení a on jej z dlouhé chvíle roznesl po celé podlaze. Škody ale nepáchá. Zoubky už mění, takže horší už to snad nebude.
4) Jak často jí: dostává čtyřikrát denně a od té doby co má Orijen zbaští všechno během chvilky.
5) Jak se doma chová: je to pohodový kamarád. Když se jde někdo koupat, lehne si vedle vany. Za každou hru je maximálně vděčný. Rád za námi jde na gauč, ale když mu to zakážeme, sleze. Spí mimo postel, jen ráno nás někdy chodí vzbudit až do postele. U stolu neškemrá. No a občas prožene králíka, ale to jen proto, že si chce hrát. Strčí hlavu k němu do klece a olíže ho. Ten si to ale nechá líbit, takže počínající symbioza.
6) Jak se cvičí: Max umí zatím sedni, lehni, pozdrav, ke mně, překul se. Všechno se mu opakuje a neustále se odměňuje. Momentálně přidáváme povel "místo" a "zůstaň". Venku poslouchá na přivolání perfektně. Když je ale s jiným psem, tak samozřejmě příroda vítězí. Tohle musíme utužovat na cvičáku, kam se po prázdninách chystáme.

No a to je asi všechno.
Nedávno jsme museli oba na noc do práce, takže Maxe hlídala moje máma a ačkoliv není žádná pejskařka (psy má ale ráda), tak se svého úkolu zhostila na výbornou. A Max byl také spokojený.

Život s flatem do 4. měsíce stáří je prostě v pohodě.

Sami 2

Někdy je lepší být sám s někým...

Fotografie je součástí nově vznikajícího alba nazvaného "S citem". Důvodem je fakt, že spoustu věcí kolem nás pouze míjíme.

From S citem