Šumava 2009

Den první , sobota 8.8. 2009

Nastal čas vyrazit na dovolenou. Původně jsme chtěli zamířit za hranice k Hallstattu, ale protože Max teprve nyní absolvoval očkování proti vzteklině, a Rakušáci chtějí pouze psy s očkováním, které je nejméně měsíc staré, museli jsme změnit program. Našli jsme tedy horskou chatu U sněhuláka na Šumavě v obci Hojsova Stráž poblíž Železné Rudy. Penzion podle informací akceptoval pesany, což byla podmínka nutná. Ještě jsem hledal ubytování s wifi, abych mohl blogovat a vyhledávat kešky podle potřeby, ale kdo chce víc nemá nic.

V sobotu jsme chvíli po obědě vyrazili na cca 320 kilometrů dlouhou trasu. Hned za Brnem jsme se zdrželi v koloně na dálnici. Sluníčko peklo a Maxík toho měl docela dost. Několikrát jsme zastavili, aby se napil a vyběhal. Konečně kolem půl šesté jsme dorazili na místo. Penzion předčil naše očekávání. Čekal nás útulný červený pokojík. Celý penzion zářil novotou z peněz Evropské unie.

Po vybalení a nastěhování jsme podnikli drobnou průzkumnou výpravu do okolí. Max potřeboval najít vhodné místo k vybytí nahromaděné energie a já zase místo, kde točí pivko. Oba jsme mohli být spokojení. Nedaleko byla velká louka a na jejím konci zahrádka, kde točili Gambáč. Nu což, jeden do mě padl a pro jistotu jsem ho podložil kuřecím masem. Spokojeně jsme se pak mohli vrátit na pokoj a vyvalit se do postele. První den byl za námi.

Den druhý, neděle 9.8. 2009

Vstávali jsme někdy k deváté hodině. Po snídani jsme se vypravili autem k Nýrské přehradě. U ní je totiž ukrytá keška. U přehrady bylo hezky. Všude plno cyklistů. Ostatně, tato oblast je přímo cyklistický ráj. Krásné cyklostezky, autobusy s přívěsnými vozíky na jízdní kola, žádné extrémní kopce.

Posunuli jsme se vozidlem dál do Nýrska, kde se Max suprově vykoupal v čisté Úhlavě. Zaparkovali jsme u přírodního divadla a podstoupili výšlap na nedalekou zříceninu Pajrek. Já jí pracovně říkám Pejrak, abych držel krok s právě probíhajícím seriálem Angelika. U zříceniny je ukrytá keška, takže cíl výpravy byl jasný. Cestou jsme potkali jen skupinku turisticky našlápnutých důchodkyň, jinak bylo liduprázdno. Cestou zpět jsem vrámci zpestření výpravy navrhl zkratku mimo značenou stezku. Skoro by se dalo říct známé, byla to horší o to delší cesta. Ale nebyla by to tak docela pravda. Sešli jsme přímo k přírodnímu divadlu, kde jsme se dobře najedli.

Dalším cílem dnešního dne byla keška v zaniklé obci Červené dřevo. Zajímavé místo. Trošku smutné a současně pěkné. Keška byla docela dost blbě zaměřená a už vůbec se do krabičky nedalo dostat. Trošku jsme ji pomordovali nožem a přesvědčili ji, aby nám ukázala svůj obsah. Ukázala.

Z Červeného dřeva jsme se vraceli zpět. Cestou nás ještě zdržela návštěva kostelíka Sv. Linharta u Uhliště, který nás přilákal svým umístěním. A to už byla opravdu poslední zastávka na cestě do penzionu. V Hojsově Stráži jsme měli to štěstí, že jsme mohli sledovat výjezd místních dobrovolných hasičů. Byl jsem sice zklamán, ale to by patřilo do jiného článku.

Den třetí, pondělí 10.8. 2009

Ráno nás Max tahal z postele už kolem šesté. Byl už vyspaný a tak se kromě vycházky na vyčůrání dožadoval i pozornosti. Chvíli jsme ještě odolávali, ale nakonec jsme po osmé vstávali.

Dnešní trasa směřovala na hranice s Německem, kde je ukrytá keška přímo na hraničním přechodu. Podařilo se nám nenápadně odlovit. Zalogovali jsme a pokračovali autem do Nové Hůrky. Tady jsme zaparkovali, vysolili půl sta za odložení vozidla a po značce vyrazili směr Hůrecká kaple. Krajina v těchto místech připomínala oblast Hraničky v Rychlebských horách, kde jsme byli vloni. Maxovi vycházka vyhovovala, protože každou chvíli zahučel do potůčku u cesty, kde postupně měnil barvu z černé na bahnitou hnědou. Hůrecká kaple je zajímavé místo, kde najdete např. „zvon smíření“. Jeho provaz je vyveden na madlo ven ke vchodu do kaple, takže si kdokoliv může zazvonit na znamení smíření s jinými lidmi. Mám dojem, že někteří by sem měli chodit povinně. Nedaleko od tohoto místa je i keška. Nemohli jsme ji nemít. Kešku jsme nalezli bez problémů. Po zalogování jsme posvačili a vrátili se zpět k autu.

Právě včas, protože se přiblížila bouřka a brzy na to začalo pršet. Počasí nám trošku pokazilo plány. Vydali jsme se zpět k penzionu. Ještě před Hojsovou Stráží je po pravé straně pěkný penzion se zahrádkou. Neodolali jsme, zaparkovali a dali si parádní večeři. No, spíš pozdní oběd. Počasí se příliš neumoudřovalo. Vrátili jsme se tedy do penzionu a po chvíli lelkování se vypravili pro kešku přímo u kostela v Hojsově Stráži. Vzhledem k počasí, že by ani psa nevyhnal, bylo všude mudloprázdno. Odlov byl rychlý. Tím, co se událostí týká, tento den také skončil.

Den čtvrtý, úterý 11.8. 2009

Tak to jsme si pěkně pospali. Míša sice šla s Maxem kolem sedmé, ale pak jsme se ještě natáhli a červený pokoj penzionu nás nechal pěkně vychrupat až do desáté. Po nákupu v místním konzumu a snídani jsme se připravili na dnešní výlet. V plánu byla cesta do místa zvaného Antýgl. Kdo to chce najít, musí sledovat cestu z Železné Rudy do obce Srní, no a to už je kousek. Dostali jsme tip na výlet od mého strejdy, který má místní končiny již prozkoumané. Vydali jsme se proti proudu Hamerského potoka, který se vlévá do řeky Vydry. Všude bylo docela dost lidí, ale samotná stezka kolem potoka naštěstí nějak zvlášť zalidněná nebyla. Je to opravdu krásný kus naší země a stojí za to jej navštívit. Dokladem snad budou fotografie v našem šumavském webovém albu. Maxovi se výlet moc líbil. Pořád táhnul Míšu do potoka a chtěl se čvachtat. Prostě jak je někde voda, musí být Max v ní. Tenhle výlet nám zabral víc času, než jsme čekali. Původně bylo v plánu navštívit ještě Tříjezerní slať, ale usoudili jsme, že na Maxe by toho bylo trošku moc. Vrátili jsme se proto k autu a zajeli se ještě podívat na zajímavost zvanou Rechle. Jde o místo, kde se zachytávalo splavené dřevo. Tahle zajímavost ukončila dnešní výletnění. Po cestě k penzionu jsme se zastavili jednak pro benzín a jednak na jídlo opět na stejném místě jako včera. A zase začalo pršet…

Den pátý, středa 12.8. 2009

Tak už sedím doma a loguju nalezené kešky. Snažím se všechno dát dohromady a publikovat na blog. Ale nejraději bych už ležel v posteli. Cesta domů byla opravdu dlouhá. Vyjeli jsme v jedenáct dopoledne a doma byli devatenáct hodin. Cestou jsme se totiž ještě zastavili v Českém Krumlově. Míša tohle město ještě neviděla a já jsem tu už také dlouho nebyl. A tohle kouzelné město si návštěvu určitě zaslouží. Doporučuju návštěvu např. grafitového dolu.

A pak už se jen jelo a jelo a jelo. Celkem jsme během dovolené ujeli cca 850km. Šumava stojí za návštěvu a nebylo by špatné se k ní zase někdy vrátit.

Fotogalerii z Šumavy přidám zřejmě zítra. Ještě mě čeká úprava fotek a to nějakou hodinu zabere. Pro začátek musí stačit titulní fotografie, kterou jsem pořídil v Hůrce (viz. text).

EDIT: FOTOGALERIE ZDE