S Maxem chodíme každý týden na výcvik. Pes musí prostě poslouchat, ikdyž je to mazel. Navíc s vycvičeným psem odpadá spousta starostí při venčení a vůbec v běžném životě. No a v neposlední řadě to Maxe baví. Má tam psí kámoše a celou hodinu se mu páneček nebo panička nepřetržitě věnují.
Jen kdyby už nebyla taková zima:-)
PS: teď když to píšu, sedím na gauči a za zády mi odfukuje Max. Spokojeně si chrupká a netuší, že za pár minut už půjdeme na vycházku.
Žádné komentáře:
Okomentovat