Maršovské skály

Původně jsme dnes měli jít do kina, ale člověk míní a život mění. Takže jsme po dlouhé době vyrazili pro kešku. Zamířili jsme k Maršovu, kde je schovaná jedna příjemná keš nedaleko vesnice. Vzali jsme tedy Maxe a vyrazili. Jak se ale ukázalo, podcenili jsme přípravu. Všude byly haldy sněhu a cesta ke kešce neexistovala. Prostě jsme šli přes pole a bořili se někdy až po kolena ve sněhu. Maxovi se to ale náramně líbilo a vypadalo, že si to užívá. Po náročné ceste ke kešce následovalo stejně náročně hledání samotné krabičky. Museli jsme odhrabat kubíky sněhu, ale Míša byla úspěšná a kešku našla. Po zalogování jsme se rozhodli nepokračovat k další kešce a absolvovali náročnou cetu zpět k autu. Měli jsme naprosto promočené kalhoty i boty, ale stálo to za to. Počasí bylo fajn a okolí taky. Prostě příjemné odpoledne.

Facebook...proč?

Ani já, ani má drahá polovička nejsme na Facebooku. A jsme patřičně hrdí, že nejdeme jak stádo stejným směrem. Stačí, že máme blog :-D Ikdyž jej vedeme hlavně pro uložení našich zážiků pro pozdější zavzpomínání.
Facebook je parádní bublina, na kterou skočila taková spousta lidí, že mi to až připomíná jiná davová šilenství v historii. My preferujeme osobní kontakt, případně telefon či mail. A co je zajímavé ... pořád žijeme a nic se nestalo. Začínám si myslet, že jednou budou všichni ti davoví šílenci sedět celý den doma a klikat a klikat a klikat... Až se asi uklikají do sociálního ráje, kde monitor bude větší a procesor rychlejší...
No a když se náhodou dostanou mezi nevirtuální živé lidi, zažijí naprostý šok z lidské existence :-DD

Zajímavý článek CNN o (a)sociálních sítích je ZDE

Lesem sněhem s Maxem

Celou noc sněžilo. Všude mraky toho bílého nesmyslu, auta na parkovišti mají čepice jak povedená dvanáctka piva. Seděl jsem u počítače a pročítal nesmysly o novinkách ve výpočetní technice a najednou si uvědomil, jaké jsou to nesmysly. Táhlo mě to ven. Tam venku je přece život a ne u počítače, ne mezi větama o tom, co prožívá Google. A já neodolal. Vzal jsem fotoaparát a psa a vyrazil do lesa. Bylo to kouzelné. Co víc bych si mohl přát, jen pes, foťák, tichý bílý les a já. Nikde ani živáčka. Šel jsem známýma cestama, abych nakonec sešel z chodníčku a bořil se lesem jen tak. Max mě věrně následoval a zdálo se, že si tu bílou parádu užívá stejně jako já. Snad na něj taky dolehlo to kouzlo zimní krajiny. Snad měl jen radost ze života.

Fotografie z vycházky jsou ZDE.

Skrytá kamera

Z notebooku na TV

Dnešní příspěvek je možná trošku mimo rámec tohoto blogu a už vůbec nehodlám v tomto směru pokračovat, ale jako vyjímečnou věc v našem blogu a užitečnou radu pro jiné to zde napíši.
Dlouhou dobu jsem řešil problém jak propojit notebook a TV. Na Notebooku mám výstup pouze VGA. Zkoušel jsem najít různé kabelové redukce apd. No, něco jsem našel, ale nikdo negarantoval, že to pojede. Nakonec jsem tak trochu náhodou našel ve svém oblíbeném obchodě jeden výrobek (a taky jiné ve stejné kategorií, ale zase dražší), který naprosto odpovídal tomu co potřebuji. Vzhledem k tomu, že mám externí usb disk (500GB) a většinou chci na TV přehrát právě jeho obsah, koupil jsem za 1590 Kč Sony USB Media player. Výhodou je, že je velmi dobře přenositelný, umožnuje přehrávat v podstatě veškerý mulimediální obsah na externím disku. Tím pádem jsem mohl odstoupit od myšlenky propojovat notebook a TV. Přehrávač má dálkové ovládání a podporuje české titulky (vyzkoušeno). Samozřejmě se dá namítnout, že stejnou práci by odělal přehrávač DVD s USB vstupem. Jenže takový nemáme a navíc po zkušenostech vím, že to není vždy vyhovující (neschopnost načíst větší disky, neschopnost přehrát delší filmy, zasekávání apd.) Tato forma se mi zdá super, už pro svoji velikost. Takže pokud někdo řeší podobný problém, doporučuju.