Pod povrchem

Přemýšlel jsem, jestli jsem svůj přístup k Facebooku nepopsal nejasně. Podle toho, jak reagoval Medvěd, jsem asi nebyl pochopen. Zkusím se teda trošku rozepsat a uvést malý příklad, trošku ekologický, snad ale vnese více světla do mého postoje:

Představte si obrovskou halu, do které je přiváděno omezené množství kyslíku, které stačí v poklidu k životu uvnitř této haly. Najednou ale někdo přijde s nápadem, vyrobit dopravní prostředky, které umožní přesunovat se z jednoho místa haly na druhý. No super nápad. Za den člověk stihne mnohem víc věcí. Navštíví a pozná mnohem víc lidí. Zdá se to být jako parádní nápad a každý si hned tuhle mašinku pořídí. Problém je v tom, že mašinka používá ke svému pohonu i kyslík. To si ale v hale nikdo neuvědomí, prostě pohodlí má přednost. A najednou je větší odběr kyslíku než jeho přísun do haly. To je právě ono. Hala je našim mozkem, našim genotypem. Některé věci, jsou nám příjemné, užitečné a na první pohled báječné, jenomže každá věc má svoji hloubku a jak sleduji, v dnešní době se pohlíží pouze na obal a dovnitř, na vnitřní souvislosti, už se dívá jen málokdo. Svět se stal povrchním. Zásadní hodnoty jsou barvy, ceny, chutě, zvuky a tvary. Jednotlivé významy a souvislosti ustupují stranou. Jen se zamyslete: v obchodech se prodává spousta triček s různými nápisy, kterým ani nerozumíme. Ale vypadají bezvadně, líbí se. A kdo si zjistí jejich význam a jejich smysl? Nosili bychom klidně tričko, na kterém by bylo třeba francouzsky napsáno „jsem vůl“, když bychom to nedovedli přeložit. Nebo jinak: podíváme se na titulky zpráv na Seznamu, v lepším případě si je i přečteme a máme jasno. Televize nám to samé naservírují na stříbrném podnose a my přijaté informace bereme jako fakt. Už nemáme snahu informace si ověřit, podívat se na ně z jiného pohledu, popřemýšlet, proč se tak stalo. Zapochybovat. Stačí nám jen a pouze slupka, obal, který je nám bez námahy předhozen. Nebo další: neustálá touha koupit něco nového, permanentní neuvědomělá neuspokojenost, přestože dané věci nepotřebujeme. Tato nedosažitelnost finálního uspokojení způsobená tunou reklam a článků je jen výsledkem nepochopení vnitřních souvislostí. Prostě si neuvědomujeme, že nový počítač nepotřebujeme. Něco nás neustále hlodá. Chceme toho neustále stihnout víc, být rychlejší a kvalitnější, ale neuvědomujeme si, že je to jen honba za chimérou, která vlastně celý život nevede ke klidu. Spíš naopak.

Všechno kolem nás tlačí k tomu, spokojit se s pouhým obalem. Takže na jednu stranu jsme rychlejší, flexibilnější s množstvím informací po ruce, na druhou stranu hloupneme a nejsme sto si to uvědomit. Uniká nám podstata věcí a to vede ke konfliktům, nedorozuměním, neshodám a tragédiím.

Začal jsem o Facebooku a zdánlivě skončil u chimér. Ale všechno souvisí se vším. Svět je plný souvislostí a vztahů skrytých pod povrchem. To, co je pro nás na první pohled užitečné, nemusí být současně tím nejlepším výběrem.