Jak se žije s flatem - II.díl

Max před pár dny oslavil jedenáctý měsíc na tomhle splašeném světě a tak jsem si řekl, že udělám takovou malou přednarozeninovou rekapitulaci - jak se žije s flatem. Pro porovnání můžete vycházet z prvního povídání, při kterém měl Max čtyři měsíce.

Takže:
1) Jak se vyspíme: Poslední vycházka bývá kolem půl desáté až desáte večer. Zahrnuje cestu s košem a zpět, někdy ještě bonus kolem domu. Nicméně Max pochopil, že na večerní vycházce se nedělají lumpárny a je potřeba vyprázdnit cisternu a jít spát. Jak se vrátíme domů, směřuje do pelechu vedle naší postele a zaujme noční pozici. Ráno jde Max ven buď kolem půl osmé, když se někdo z nás vrací z práce, nebo kolem půl deváté, to když jsme všichni doma.

2) Jak je hlučný: Zatím musím říct, že Max štěkal co by se napočítalo na prstech jedné ruky ... no možná dvou, ale víc ani prst. A to vždy, když si chtěl hrát s jiným psem. Doma jsme ho štěkat neslyšeli. Nevydává ani žádné jiné zvuky. Jen, když má divoké psí sny, tak různě kňourá, poblafává a mručí. Kdo ví, která fenka se mu honí hlavou. Ikdyž v jeho věku spíš vidí nějaký super klacík na aportování.
3) Jak se chová, když je doma sám: Max doma sám nebývá. Maximálně 4-5 hodin a to jen vyjímečně. Když je to nutné, dáváme ho do psí školky. Ráno si ho vyzvednou a večer zase přivezou. Stojí nás to 300kč na den, ale Max vypadá spokojeně. Hraje si tam s jinýma pejskama a stává se z něj pěkně socializovaný psisko. Školku navštěvuje jen párkrát do měsíce (cca 2-3x). Bohužel se nám už stalo, že za naší nepřítomnosti podnikal různé výpady vůči botám a nábytku, takže část bytu, ve které zůstává sám, je pokud možno bez zbytečných vybavení.
4) Jak často jí: dostává třikrát denně granule Orijen large breed. K tomu musíme ale ještě započítat odměny, které nosíme neustále u sebe v pytlíku, jenž se za tímto účelem prodává. 
5) Jak se doma chová: člověk o něm ani neví. Neustále by žral, takže jak otevřeme spíž nebo ledničku, hned je vedle nás. Rád leží na gauči, když na něm sedíme. Je velmi kontaktní. Má rád společnost, ať už naši nebo králičí. Nevtírá se ani si nevymrčuje pozornost. 

6) Jak se cvičí: Cvičí se moc dobře. Je velmi učenlivý a na odměny se naučí snad i telefonovat. Zatím umíme: přivolání (ke mně), chůzi u nohy, lehni, sedni, zůstaň, vstaň, ukloň se, pozdrav, popros, kuk, přines. Snad jsem na nic nezapomněl. Všechny tyto povely ale neustále opakujeme a prohlubujeme. Přivolání jde Maxovi velmi dobře. Je možné jej odvolat od jiných psů a myslím si, že pokud vytrváme, bude krásně poslušný. Vynikající je chůze u nohy. Instruktorka na cvičáku je z jeho chůze u nohy nadšená a doslova řekla, že by s tím mohl do soutěže. To potěšilo. Jak bude lepší počasí, natočíme nějaké video s tím, co už Max umí. Když jdeme s Maxem ven, často ho bereme na volno, aby mu to nebylo vzácné a byl co nejvíce ovladatelný bez vodítka. Je to velmi pohodlné a praktické, než se přetahovat s třicetikilovým psem. Tu a tam ho sice musíme okřiknout, ale většinou jenom odběhne k pejskovi, pozdraví se a utíká hned zpátky k nám.

Když už jsem zmínil cvičák. Chodíme jednou týdně. Maxe i nás to tam velmi baví. Jde většinou o skupinku cca 5 až 7 psů podobného věku. Většinou se cvičí to stejné. Opakování matka moudrosti. Pes se učí poslouchat v přítomnosti jiných psů, což je nenahraditelné.

Pokud to mám shrnout: Max je báječný pes, kamarád. Je neuvěřitelně přátelský ke každému. Miluje hraní a pozornost, ale není otravný. Je zvídavý o všechno nové má zájem a musí to prozkoumat. Rád se učí a cvičí. Předvede všechno jen aby se pánečkovi ukázal a dostal odměnu. Během tří vteřin je schopný předvést sedni, lehni, pozdrav a to i bez povelu, aby si páneček něco z toho vybral a náležitě jej odměnil.  
Co se týká exterieru, myslím si, že je dobře stavěný a zatím z něj roste krásný pes. Tak jen ať mu to vydrží.
Máme ho rádi.

No a to je asi všechno. Konstatuji tedy:
Život s flatem do 11. měsíce stáří je prostě v pohodě.