Jak přečíst brněnské hodiny

O brněnském hodinovém údu už bylo napsáno mnoho. Snad není co dodat. Pokud se ale chcete trošku pobavit, podívejte se, jak odečítá čas z těchto hodin samotný spoluautor hodinového stroje, pan Oldřich Rujbr.

Kožešinová farma za bukem

Uplně náhodou jsem zjistil, že kousek za Brnem, doslova v mém hasebním obvodu (co se mojí práce týká), se nachází jedna z kožešinových zvířecích farem. Jde o farmu v Moravských Knínicích. Zajímavý článek o tomto podniku najdete zde. Pokud je pravda co je v článku napsáno, a co ukazuje video, které přikládám, je mi z toho smutno.

"Vpravdě je člověk králem zvířat, neboť je svou brutalitou předčí. Žijeme ze smrti druhých. Jsme chodící hřbitovy!"

Leonardo da Vinci

Nebuďme lhostejní a tupí . Nebuďme stádo.

PETICE

Vegetariánství je jen o jídle?

Při studiu jsem narazil na několik zajímavých argumentů, které hovoří o hodnotě života, o zabíjení zvířat, potažmo o vegetariánství. Vegetariánství přece není jen o jídle. Je to mnohem hlubší problém, který má svoji rovinu filosofickou a morální. A v čem je vlastně zakopaný pes? Pokusím se ho shrnout do dvou otázek, které spolu ovšem úzce souvisí: 

1) Máme právo zabíjet zvířata, abychom je mohli jíst?

2) Jsme vyšší, nadřazené bytosti proti zvířatům?

V přírodě funguje potravinový řetězec naprosto normálně, je to systém, který zajišťuje udržitelnost života. Zvířata prostě pojídají jiná zvířata. Nemají totiž jinou možnost. Jsou pudově vedena. V tomto se ovšem člověk zásadně liší od ostatních živočichů. Má možnost volby, je svobodný. Když postavíte vedle psa háravou fenku, jeho volba mezi přivoláním a fenkou bude jasná. Když postavíte vedle muže ženu v ovulaci na jedné straně a manželku na druhé, muž se, krom toho, že nepozná ovulaci, přikloní k manželce (alespoň veřejně). Jsme totiž svobodní a dovedeme naše pudy ovládat. Jenomže tato svoboda neznamená právo, ale odpovědnost. Odpovědnost za to co s ní provedeme, jakou zvolíme volbu. A o tom to je. Máme možnost nejíst maso, aniž bychom si ublížili. Jenomže je tu ještě další aspekt. Co nám dává právo zabíjet zvířata, chovat je ve zcela nepřirozených podmínkách? Jsme snad vyšší, nadřazené bytosti? Podle čeho tak můžeme usoudit? Protože jsme rozumové bytosti? Toho si přece vážíme jen my lidé, psi si mohou více vážit dobrého čichu, podle svých měřítek by se tedy psi museli považovat za vyšší bytosti. Nebo je vyšší ta bytost, co víc prospívá světu? V tom případě jsme totálními outsidery. Nebo jsme nadřazení proto, že jsme dali spatřit světu Monu Lisu nebo Beethovenovu Devátou? Ale to je dobré tak akorát pro nás, Země to nepotřebuje. Obávám se, že pocit nadřazenosti je pouhým historickým předsudkem. Jen o tom by se dalo psát docela dlouho – o Bibli, jejím pojetí světa, o mechanicismu atd. Vezměme si slovní spojení: „to bylo zvěrstvo“. Jako by zvířata vynikala nějakou krutostí, jako by byla něco míň, přitom morální akcent můžeme připsat až lidskému jednání. Myšlenka nadřazenosti je stará jak lidstvo samo, vzpomeňme: Indiáni, černí otroci, židé, cigáni, … zvířata. Musíme tedy nakonec připustit, že nám nic nedává právo, považovat se za něco víc. Jsme živočichové, tak jako lemur nebo ježek. Ano, jsou tu rozdíly, tak jako mezi muži a ženami, bílými a černými, ale představuje jakýkoliv rozdíl důvod pro diskriminaci? Nebo chceme zabíjet zvířata, protože nám nemohou argumentačně stačit? Budeme snad zabíjet i hluchoněmé? Všichni tvorové mají jedno společné. Neuvěřitelnou touhu po životě a vyhýbání se utrpení. To samo o sobě je úctyhodné a život se tak stává hodnotou sám o sobě. 

Současná společnost je tragikomicky pokrytecká. Na jedné straně doma chováme zvířecí miláčky a na druhé straně se raději neptáme, odkud pochází maso a léky a jak se testují kosmetické přípravky. Jako bychom podvědomě tušili, že odhalení skutečnosti by se nám moc nelíbilo. Rozumnou alternativu přitom mohou nabízet biofarmy, biojatka, kde se zvířata pohybují mnohem přirozeněji, kde se nedopují, kde se jim záměrně nemění biorytmus. Jenomže o peníze jde až na prvním místě, že? Svědomí, zodpovědnost, bolest, utrpení jde stranou, když jde o peníze. Tak nás to přece podvědomě učí kapitalistická morálka už odmala. Než si odepřít nový telefon, nebo čokoládu a koupit si biomaso, raději zavřeme oči, a jak to stádo budeme šlapat brázdu. Přitom bychom i tím mohli pomoci. Jeden citát říká: nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic jen proto, že může udělat jen málo.Jak je tedy patrné, cílem vegetariánství z morálního pohledu, je zmírnit a zmenšit celkový fond utrpení na této Zemi. Tak se ptám: je to málo? 

Not man apart = člověk nestojí mimo

PS1: přikládám jedno zajímavé video
PS2: víte jaká vajíčka kupujete? Malý návod najdete zde.
------------------------

V textu byla použitá argumentace z knihy Erazima Koháka, Zelená svatozář. Vřele doporučuji všem, kdo přemýšlí. 

Slunečná neděle

Jelikož nám počasí stále přeje, rozhodli jsme se, že je škoda proležet den. Jaróšek zavelil, zvedli jsme kotvu a vyrazili vstříc dobrodružství . Nevěděla jsem kam jedeme, prý překvapení :o), ale to je celkem jedno, když jste se svým miláčkem. Tušila jsem, že to budou kešky a můj „čuch“ se nemýlil. Bez GPS, zato zvesela jsme dorazili do Letonic. První stanoviště a cíl zněl jasně, ale zas tak jasný nebyl. Po čtyřicetiminutovém hledání, kdy jsme prohledali snad všechny okem viditelné otvory, jsme to vzdali s tím, že se na místo činu ještě vrátíme. To jsem netušila, že miláček má v záloze další dva „poklady“. Po cestě zpět jsme náhodou odlovili kešku u letonického kostela, se kterou jsme nepočítali. U druhé zastávky už to vypadalo, že opět vyjdeme naprázdno, ale vzdát to nechtěl ani jeden z nás. Dokonce jsme zapojili Kleofáše, ale ta hledání kešky bojkotovala. Za pomoci dalšího kačera (přece jen víc očí víc vidí) byl náš lov úspěšný a já měla ohromnou radost, že se mi povedlo poklad objevit. S nadšením, vypnutou hrudí  a nosíkem trošku nahoru jsem „chytla slinu“ a nedočkavě se hrnula za posledním pokladem, ukrytým v útrobách Větrníku, kde příšerně foukalo. Jarda potvrdil svou pozici profesionálního kešera a kešku odlovil velice snadno. KEŠKÁM ZDAR!!!

Vývoj krajiny

Pokud chcete vidět, jak se během půl století změnila krajina, kde žijete, následujte tento odkaz.

Zajímavé je to např. v okolí Brněnské přehrady, pokud porovnáte se současnou mapou. Kolik prostoru, polí, luk a lesů postupně zabíráme. Jak to půjde dál? Populační růst sice v naší zemi zvolnil (ačkoliv v globálním měřítku se množíme jak krysy), na jak dlouho ale? Jak řešit problém populační exploze? Moderní technologie zatím sice umožňují, aby se najedli všichni (v průměru), když ale za stovky let nezbyde na Zemi pořádný kus lesa a my se stejně uživíme, nebude to náhodou na úkor kvality našeho života? Průzkumy ukázaly (viz. poznámka dole), že k plnohodnotnému a kvalitnímu životu přírodu potřebujeme. Myslíme na to nebo preferujeme kvantitu nad kvalitou, tak, jak nám to káže kapitalistický způsob hospodaření?

-------------------------------------------

JANDOVÁ, J., (ed.). Člověk+příroda=udržitelnost?. Praha: Zelený kruh, 2009. ISBN 978-80-903968-5-2., str. 8-27)

Max skokan

Max je docela velký pes a mezi jeho přednosti nepatří vysoké skákání. Ale jak se nedávno ukázalo, pouze to skvěle maskoval, protože když chce, vyskočí hodně, hodně, hodně vysoko. Další fotografie můžete vidět  na konci jeho fotoalba.

From Maxmilian High Flyer Black Brianta (Max)

Upozornění na podvodníka: www.rajnakupu.eu

Už dlouho nakupuju různé zboží přes internet. Ale teprve nedávno jsem se napálil. Objednal jsem si knihu řádově za 250 Kč,- Nebyla téměř nikde k sehnání, našel jsem ji po dlouhém hledání na serveru www.rajnakupu.eu Tento web je psán na jistého pana Martina Kubeše.

Objednané zboží (proti mým zvyklostem) jsem platil převodem. Zboží jsem nedostal, na maily nikdo nereagoval, a tak jsem se začal pídit po informacích o tomto obchodě. A zjistil jsem, že za obchodem stojí jistá paní Zdeňka Říhová, která už je svojí, řekněme decentně nespolehlivostí, na netu proslavená. Provozovala již několik internetových obchodů (např. www.eshop-knihy.cz) a vždy podobně nejspíše za účelem obohatit se. Podle internetových diskuzí již byla z tohoto důvodu vyšetřována policií. Proto si dejte pozor, kde nakupujete, ať nedopadnete jak já.

A rozuzlení? Teprve když jsem použil vhodné formulace a kouzlo hodnosti, obratem se ozvala a údajně peníze převedla zpět na můj účet. Uvidíme...

No a můj pocit? Jak řekla jedna paní: "Čím víc poznávám lidi, tím víc mám rád psy."

Loajalita k zemi

From S citem

Šel jsem se projít za město, za Vyškov, kamsi do polí po cestách, kudy auta většinou nejezdí. Vzal jsem fotoaparát a dva psy. Pes je báječné zvíře, kdo jej neměl, nekrmil, nepečoval o něj v nemoci i ve zdraví, kdo si s ním nehrál, nehladil jej, nikdy ten neuvěřitelný vztah, krásně nematematický, nematerialistický, netechnický a přece tak opravdový, nemůže pochopit. Je to důkaz, že existuje něco víc než jen karteziánský pohled na svět, který si současná společnost již před staletími naivně a hloupě osvojila a naprosto geniálně vyšlechtila z lidí stádo. Pes je výjimečné zvíře, inteligentní a citlivé, plné lásky. V dnešní době je přátelství člověka a psa, zvlášť ve městě, způsobem jak cítit přírodu. Pes je zvíře, i když jej lidé často polidštují, pořád je to zvíře a může nám tak připomínat co jsme my, a kam patříme. Ale to jsem trochu odbočil. Když se často takhle procházím, můžu v klidu přemýšlet a fotografovat. Tentokrát jsem šel mezi poli, a uvědomil si, jak důležitý pro nás tenhle obdělávaný kus země je. Máme přirozenou úctu k zaměstnavateli, nebo tomu říkejme respekt, loajalita. Zaměstnavatel nám dává peníze, vidíme je fakticky, na účtu, můžeme díky nim existovat. My mu jsme za to svým způsobem zavázáni a nechceme, aby se mu něco stalo. Kdo by nás pak živil? Tak se ptám, proč není stejná loajalita k zemi, která nás živí. Vždyť jen díky půdě, můžeme jíst.  A díky Zemi můžeme dýchat. Asi je to tím, že je to velmi velmi zprostředkované. Už si to ani neuvědomujeme. Bereme to jako samozřejmost. Když chceme brambory, prostě zajdeme do obchodu a koupíme pytel. Kdo si dnes uvědomuje, že vše co jíme, pochází ze země. Jen málokdo si čte, co je na obalu malým písmem napsáno, z čeho se naše jídlo skládá, a když už někdo tyto řádky očima projede, je to jen aby se ujistil, že po jídle neztloustne. Jakmile je v řetězci zprostředkování příliš článků, ztrácíme přehled, nevidíme začátek řetězu. A spolu s tím ztrácíme úctu a respekt. A proto je dobré chodit za město a tyhle samozřejmé věci si uvědomovat. Podívat se zase na začátek řetězu. Také tím se můžeme vyčlenit ze stáda…
Fotografie u článku jsem pořídil při zmíněné vycházce. Jaký příběh skrývá mrtvý hraboš na cestě? Vše kolem nás má svůj příběh.

PS: svoji společenskou degeneraci a stádovitost jsem si uvědomil, když jsem na jednom ze stromků, které se za městem vysazují četl nápis ACER PLATAN. Pod tíhou doby jsem hloupě v první chvíli četl první slovo anglicky po stylu známé společnosti vyrábějící elektroniku. Věřím, že podobnou chybu udělá víc lidí. Třeba jednou příjde  doba, kdy budeme ACER "hloupě" číst nejprve latinsky, pod vlivem názvu rostliny. Mimochodem jde o javor mléč.

 Not man apart