Hasič jako srdcař

Další rok skončil a je potřeba nahlédnout do toho nadcházejícího. Nedávám si žádná předsevzetí, protože si myslím, že člověk by se měl umět chovat tak, jak chce, po celý rok, nehledě na datum. S novým rokem, přiznám se, přichází i trocha deziluze. V práci nám byly rozdány nové platové výměry a já se opět přesvědčil, že, hamletovsky řečeno, je cosi shnilého ve státě dánském. A nemám na mysli pouze naši republiku, ale společnost jako takovou. A proč to říkám? Když jsem si vydělil čistý plat hodinami, které za měsíc musím strávit v práci, dostal jsem částku cca 77Kč na hodinu. Tenhle článek není o naříkání nad malým platem, protože jsou lidi, kteří mají plat mnohem menší než já, i když nemusí tu a tam vytáhnout mrtvolu z auta, zmizet v černočerném kouři, kde jedinou cestou zpět je hadice nebo sledovat lidský pláč a utrpení.  Tenhle článek je o tom, jak si společnost dovede vážit různých hodnot a co upřednostňuje.  A musím bohužel usoudit, že hodnota lidského života v porovnání s konzumem dnešní doby, je nižší.  To mě znepokojuje. Nejde teď o hasiče. No co nám zbývá, vybrali jsme si tuhle úžasnou práci sami se vším, co k tomu patří. Spousta těch, co to za tyto peníze nechce dělat, odešla, další se k tomu chystají  a zůstávají často jen srdcaři. Lidé, pro které není hasičina zaměstnání, ale povolání, tak jak jsem o tom psal už před časem. Já této práci vděčím za jednu moc důležitou schopnost: nahlédnout pod povrch věcí. Vidím lidi, kteří tváří v tvář neštěstí teprve chápou ty elementární hodnoty, jsem svědkem pádu konzumní morálky během několika okamžiků. Je to procitnutí, které člověk zažije, když se sám cítí být doslova ohrožen na životě. Ukazuje se mi to, co dnes zůstává povětšinou skryto pod povrchem, co je přetřeno cenovkami, billboardy, touhou po novém, lepším, modernějším, výkonnějším. A tím je hodnota života samotného.  Musím dát za pravdu prohlášení Alberta Schweitzera:  Slova „úcta k životu“ zní možná příliš všeobecně a trochu neživotně, avšak to, co je takto pojmenováno, je cosi, co člověka už neopustí, jakmile se to jednou vynořilo v jeho myšlenkách.    
Pokud takovou úctu k životu jednou pocítíte, zdá se vám spousta věcí nesmyslných, zbytečných až komických a uvidíte figurky, které se pachtí, honí, stresují, aby nalezly vytoužený klid a blahobyt. Bohužel někde úplně jinde než jej zřejmě nalézt lze. Pokud takovou úctu k životu jednou pocítíte, nebudete si mi smát, že zkouším být vegetariánem. Pokud takovou úctu k životu pocítíte, přes všechno neštěstí, které k ní vedlo, buďte rádi. Já jsem.