Babí lom

Konečně jsme měli zase jeden celý den pro sebe. Vymyslel jsem proto poobědový výlet kousek za Brno. Vyrazili jsme k Babímu lomu. Nechtěl jsem ale tradičně vystoupit na hřeben od Lelekovic a raději zvolil cestu z opačné strany od Svinošic. Dobrá volba, myslím. Skoro celou cestu jsme nikoho nepotkali a tak to mám rád. Jen my a spící les, očekávající brzký příchod jara. Klea a Max si volnost pohybu po skalách a lesem náramně užívali a nás bavilo se na ně dívat.Cestou po hřebenu jsme odlovili dvě kešky. U té druhé jsme potkali jiný geopár se psem a tak si mohli naši čtyřnozí miláčkové možnost pohrát s někým cizím. Cestou zpět jsme opustili kouzelně osamělý a chladný hřeben a sestoupili níž k pramenu Kuřimky, kde byla další keška. Od ní jsme si to už vykračovali zpět k autu. Byla nám trochu zima a hafani měli v nohách spoustu kilometrů. Ale odpoledne stálo zato. Protože každá chvíle strávená v lese má smysl a stojí zato.
Fotoalbum ZDE

From Babí lom, neděle 20.2.2011

Myšlenka dne

Rozhodl jsem se tu a tam citovat nějakou zajímavou myšlenku, která není z mojí hlavy, ale která odpovídá mému uvažování, nebo jej provokuje. Tyto citace budu nazývat "myšlenka dne". Nebudu je ale přidávat denně, jen tu a tam. Uvedu vždy pokud možno citovaný zdroj. Takže co tu dnes máme? Je tu citát mého oblíbeného autora a filozofa, Erazima Koháka. Samotný život Koháka je pozoruhodný. Narodil se v roce 1933 v Praze, ale velkou část života prožil ve Spojených státech. Jeho rodiče byli za války vězněni gestapem. Studoval na univerzitě New York a Yale. Střídavě působil jako profesor na Karlově univerzitě a univerzitě v Bostonu. Nějakou dobu žil v Americe mimo civilizaci v dřevěné chatce, kterou si vlastnoručně postavil. Kdo od něj nic nečetl, o hodně přišel.

"Řešením ekologické krize není výkonnější technika, nýbrž skromnější lidstvo."

Ptáte se proč?

"V nejmenším nepochybuji, že potřebujeme co nejvýkonnější a nejúspornější techniku, avšak pokud ji užíváme jen proto, abychom  uspokojili stoupající nároky, nic neřešíme, jen stupňujeme problém."

KOHÁK, E. Zelená svatozář. 3rd ed. Praha, 2006. ISBN 80-85850-86-9, s.165.

Záchranka, výstava a mlýn

Tento víkend jsem měl po čase zase volno, tak jsme se rozhodli něco podniknout. Sice jsme měli doma rozdělanou práci. Stále malujeme obývák, ale to přece počká. Vyrazili jsme na sever. Chtěli jsme navštívit fotografickou výstavu mého kamaráda. A tak se taky stalo. Fajn akce. Fotografie divokých zvířat byly vystaveny v bruntálském zámku. Nádherná podívaná. Zvířata zachycená zcela nepozorovaně při své činnosti., to byla lahoda pro naše oči. Ivču hlavně dojal veliký snímek kalouse pustovky.

Z výstavy jsme pokračovali k mým prarodičům, kteří bydlí ve vesničce poblíž Opavy. I tam je na co koukat. Věnoval jsem chvilku fotografování ve starém mlýně, kde děda s babičkou bydlí. Dalo by se tam fotografovat celé hodiny, protože těch motivů je tam nespočet. Vyzařuje odtud genius loci.

Na večer jsme s Ivčou zajeli do nedalekého Krnova, kde můj kamarád, bývalý hasič, slouží u záchranky. Rád jsem ho po dlouhé době zase viděl. Přece jen vztahy z "očí do očí" by se měly udržovat. Pěkně jsme pokecali, prohlédli si sanitky a byli svědky jednoho výjezdu.  Pokud to srovnávám, tak výjezd na záchrance je mnohem klidnější než ten co máme v práci. Asi je to i tím, že záchranká nemá , na rozdíl od hasičů , povinnost vyjet do dvou minut. A taky se záchranáři nemusí na výjezd převlékat. Prostě každá profese má svoje.

Když do víkendu ještě započítám i příjemnou společnost v kolektivu rodiny (hlavně drahou tetu Ludmilu), pak můžu říct, že ty dva dny byly plné dění a hlavně pohody. 

Pár fotek z víkendu je zde.

Malování

Dnešní den byl náročný. Jak jsem se vrátil ráno z práce, nasnídali jsme se a vyrazili i s  Kleou na přehradu. Vzal jsem si lyže, abych se letos poprve trošku projel a napiloval styl na hory. Klea byla z mých ski trošku zmatená. Viděla totiž běžky poprvé v životě. Takže mě napadala a hrála si se mnou. Bylo to fajn. Moc jsem toho sice nenajezdil, al to vůbec nevadilo, protože Ivča nelyžovala, takže jsem jí mohl dělal společnost.

Odpoledne jsme zajeli do obchodu a nakoupili barvy na malování našeho obýváčku. A hned jsme se do toho pustili. Nábytek se schoval pod igelit a my začli řádit. Když se všechno povede, bude mít pokoj čtyři barvy: bílou (strop) a dál zelenou, hnědou a žlutou. Ivča má všechno promyšlené, takže se těším. A když se to nepovede a budou tam nějaké šmouhy, nevadí, pořád to bude náš obýváček, na kterém jsme nechali kus své práce. O to osobnější bude. Toho si cením v dnešní době spousty neosobních a sériových věcí. Už se těším na výsledek.