Pokrok

Poslouchal jsem jednu písničku Michala Tučného, hrála v rádiu a já při tom sledoval nehybnou hladinu přehrady. V té písničce zaznělo slovo „pokrok“ a mě tak napadlo jak to s ním hergot vlastně je? Co je to pokrok? Žiju v době, která se považuje za pokrokovou. Čím to ale je? Věci se vyvíjejí a mění. Něco zaniká, aby jiné mohlo vzniknout, je to věčný koloběh. Slovo pokrok má pro mě pozitivní náboj. Je vyjádřením, že jsme se posunuli k něčemu lepšímu. Jenomže co je skutečným měřítkem pro takové posouzení? Řekl bych, že tím měřítkem je život, protože žádnou vyšší hodnotu neznám. Je to hodnota, ze které a díky které, můžeme vůbec uvažovat o hodnotách dalších (ekonomických, kulturních, etických…).                   Pokud jsme před sto lety jezdili na koních a dnes sedíme v autech, mnozí by to označili za pokrok. Já to charakterizuju slovem „vývoj“. Vývoj a pokrok totiž není to samé. Vývoj je evoluční záležitost. Vývoj je nevyhnutelný a nutný. Pokrok je skutečně mnohdy jeho součástí, alespoň v přírodě ano. Přirozená evoluce má totiž jedinou snahu – udržet život. Kulturní evoluce bohužel tuto snahu nemá, a proto nemůže být se slovem „pokrok“ nutně spojována.  Ale mám dojem, že se tato dvě slova – „pokrok“ a „vývoj“ poslední dobou ráda zaměňují. Jasně, proč ne. Přesvědčíme li šťastnou třetinu obyvatel planety, že je vše v pořádku a cesta vede správným směrem, že jsme svědky pokroku, máme po problému. Jenomže vývoj vrámci kulturní evoluce nerovná se pokrok.                 A proč o tom píšu? Není to jen slovíčkaření? Není. Pokud se totiž spokojíme s tím, že jsme svědky a účastníky pokroku a přistoupíme na tuhle komedii, budeme spokojení s tím, co se kolem nás děje a přestaneme o tom přemýšlet. Ale já si myslím, že bychom měli přemýšlet. Nebo spíš: měli bychom se zamyslet a nenechat se zadupat Ozákem, Ordinací či kvazi-humorem Suchánka s Genzerem. Tím, že jste si přečetli můj nevýznamný malý článek, jsem dosáhl svého. Chvíli jste o tom museli přemýšlet.

Záchrana na jezu

Mám za sebou zkušenost o kterou se rád podělím a pro ty z vás, kteří rádi jezdíte na vodu to snad bude i poučením do budoucna. 

V návaznosti na kurz vodní záchrany na stojaté vodě a záchrany na divoké vodě (to byl mimochodem fakt humus a pár fotek najdete zde) jsem před pár dny absolvoval další výcvik na vodě. Tentokát byl zaměřen na záchranu osob na nebezpečném jezu. Výcvik se konal nedaleko vodní nádrže Rozkoš v severovýchodních Čechách.

Zdroj Výcvik na jezu, 21.4.2011

Hned, když jsme k jezu přijeli, padl nám do oka kříž umístěný na jeho břehu. Přitom šlo o poměrně malý vodní skok. Jak se ale ukázalo, čekali jsme pouze na větší vodu. Během teoretické části kurzu se hladina začala zvolna zvedat a z nepatrného jezu se stal jez vyhlížející mnohem nebezpečněji. 

Během výcviku jsme nacvičovali různé způsoby záchrany osob. Zkoušeli jsme rrozdílné krizové situace, které by mohly nastat. Zjistil jsem, jak je člověk bezmocný ve vodním válci a i ti nejsilnější z nás neměli šanci proti vodnímu živlu. Je zřejmé, že nikdo nevydrží pod jezem dlouho bojovat a že při příjezdu hasičů se již většinou bude jednat o vytažení utonulého. 

Zdroj Výcvik na jezu, 21.4.2011

Vrámci výcviku jsme vyzkoušeli, jak se chová raft, když s ním špatně najedete pod jez. Spousta lidí si myslí, že je raft velmi bezpečný dopravní prostředek. A v zásadě mají pravdu, ale i pod tak malým jezem, jako byl ten náš, není problém raft převrátit. Buďte proto opatrní až pojedete na vodu a nepodceňujte její sílu. Raději si dejte na břehu pivko a romadůr.

Zde najdete video z obdobného výcviku HZS(tady ještě jedno i s komentářem) na stejném místě a tady fotogalerii z našeho výcviku.

EDIT 27.4.2011: další fotoalbum přímo z výcviku

Jak jsem vyhrál Mistrovství Jihomoravské oblasti na krátké trati v orientačním běhu v kategorii Příchozí

No jo, je to tak. Asi od osmi let jsem běhal orienťák. Boty jsem pověsil na hřebík asi ve třiadvacetiletech. A teď, po sedmi letech jsem se vrátil zase do lesa s mapou (pro ty z vás, kdo jste silní na matematiku a nevíte kolik mi je, šlo o dobrý příklad jak to zjistit). Nalanařila mě ségra se svojí rodinkou, kteří běhají pořád a na závody přijeli taky (účastnili se nočního mistrovství). Protože byly závody kousek od Brna, nemohl jsem odolat. Běhalo se v Ruprechtově. Po tolika letech jsem si netroufnul přihlásit se do jiné kategorie než Příchozí.  To je kategorie, kam se prostě přihlásí kdokoliv má chuť si jen tak zaběhat. Ale ukázalo se, že je to jak s jízdou na kole. Nezapomíná se to. Fyzička sice nebyla tak jak bych si to představoval, ale práce s mapou po tak dlouhé absenci byla obstojná. Trať jsem měl 2,9km a minimální převýšení. Čas na kilometry mi vychází cca 7 minut, což se neznalci zdá asi moc, ale v terénu a při mapování to je docela obstojný čas pro závodníka bez vyšších cílů. Jo a pro ty z vás, kdo si myslíte, že orienťák je pohodová chůze s kompasem doporučuju navštívit nějaké závody nebo si alespoň přečíst rozhovor s tímto chlapíkem. Musím přiznat, že to byl fajn pocit zaběhnout si zase po lese s mapou. Budu to muset někdy zopakovat.

Odpoledne jsme si zpestřili návštěvou Rudického propadání. Fascinující, co všechno se pod zemí skrývá. 

Zde pár fotek

Zde je tabulka výsledků v mojí kategorii

From Oblastní mistrovství, Ruprechtov 16.4.2011

Okolí Lelekovic

Konečně zase společný volný víkend. Vyrazili jsme za Brno a prošli příjemnou trasu poblíž Lelekovic. Částečně jsem ji měl projetou na kole, takže jsem věděl do čeho jdeme. Cestou samozřejmě odlov kešky. Klea si taky přišla na své. Všichni jsme se pěkně vyvětrali a po další malé vycházce ve Vyškově jsme se domů vrátili až  za tmy o půl deváté. Tomu říkám maximálně prožitý den :-)

Duben zatím vychází velmi dobře. Počasí už je nakloněné venkovním aktivitám. Po zimě jsem přestal lenošit a za prvních devět dní najel 81 kiláků na kole. V průměru sice nic moc, ale lepší než drátem do oka. Příští víkend si zase po letech zaběhnu závody, tak se už těším. Je to fajn pocit, přestat se válet. A ještě mě napadllo. Kdybyste hledali nějakou dobrou mapu, kde si můžete změřit libovolnou trasu i s výškovým profilem, doporučuju mrknou se ZDE.

Maxovy 2. narozeniny

Max dneska slaví 2. narozeniny. 
Všechno nejlepšíííííí. 
Je to zlatý pes.

Když musíš tak musíš?

Narazil jsem na internetu na zajímavou fotku. Je pro mě zajímavá hned ze dvou důvodů. Zaprvé se dokážu vžít do sitace záchranářů, kterým se prostě chce na záchod. Moc dobře to znám, když vás v noci probudí poplach a máte někam jet, jenže se vám chce ukrutně čůrat. Jak dorazíte na místo, jdou tyto potřeby stranou, ale cestou je to někdy opravdu k zbláznění. Druhým důvodem, proč je pro mě fotka zajímavá je ekologický alarm, který symbolizuje. Pro ty, co neuměji anglicky přeložím text: "Nemůžete si dovolit být při záchraňování pomalí. Jednejte nyní pro planetu." Vpravo dole je pak logo WWF, což je Světový fond na ochranu přírody.