No jo, je to tak. Asi od osmi let jsem běhal orienťák. Boty jsem pověsil na hřebík asi ve třiadvacetiletech. A teď, po sedmi letech jsem se vrátil zase do lesa s mapou (pro ty z vás, kdo jste silní na matematiku a nevíte kolik mi je, šlo o dobrý příklad jak to zjistit). Nalanařila mě ségra se svojí rodinkou, kteří běhají pořád a na závody přijeli taky (účastnili se nočního mistrovství). Protože byly závody kousek od Brna, nemohl jsem odolat. Běhalo se v Ruprechtově. Po tolika letech jsem si netroufnul přihlásit se do jiné kategorie než Příchozí. To je kategorie, kam se prostě přihlásí kdokoliv má chuť si jen tak zaběhat. Ale ukázalo se, že je to jak s jízdou na kole. Nezapomíná se to. Fyzička sice nebyla tak jak bych si to představoval, ale práce s mapou po tak dlouhé absenci byla obstojná. Trať jsem měl 2,9km a minimální převýšení. Čas na kilometry mi vychází cca 7 minut, což se neznalci zdá asi moc, ale v terénu a při mapování to je docela obstojný čas pro závodníka bez vyšších cílů. Jo a pro ty z vás, kdo si myslíte, že orienťák je pohodová chůze s kompasem doporučuju navštívit nějaké závody nebo si alespoň přečíst rozhovor s tímto chlapíkem. Musím přiznat, že to byl fajn pocit zaběhnout si zase po lese s mapou. Budu to muset někdy zopakovat.
Odpoledne jsme si zpestřili návštěvou Rudického propadání. Fascinující, co všechno se pod zemí skrývá.
Žádné komentáře:
Okomentovat