| Fotogalerie ZDE |
Prostě nemůžu jinak. Pořád mě to táhne do hor. Zamiloval jsem si Raxy a okolí. Letos podruhé jsem proto zavítal na zdejší ferraty. Tentokrát zase v novém složení. Když jsem to tak počítal, představil jsem Raxy už asi devíti známým či přátelům a slezl při tom čtrnáct zajištěných cest (některé dvakrát). Ale příště už to budu dělat jinak. Pro mě je cesta do hor návratem. Tam se cítím svobodný, tam se cítím být sám sebou. Pro mě je cesta do Raxů víc než dovolená, lezení nebo spousta legrace. Je to moje cesta a chci ji sdílet s těmi, kteří dovedou cítit úctu k něčemu tak fascinujícímu jako jsou hory. Nebudu tu dnes psát přesný scénář našeho dvoudenního návratu do Raxů. Za vše snad hovoří fotografie. Vyseknu jen poklonu Martinovi, dobrému příteli, jenž jel se mnou již podruhé a tentokrát sám vylezl asi nejtěžší ferratu v oblasi Raxu a Hohe Wandu, zatímco já provázel zbytek skupiny na Sky Walk. Poděkuji taky milované přítelkyni, že respektuje moji vnitřní touhu neustále se vracet na místo činu a už se těším, že se budeme vracet společně ve třech. Poděkuji rovněž horám, že tentokrát byly milosrdné a dopřály nám dobré počasí na údajně nejkrásnější zajištěné cestě v okolí (Hans-von-Haid Steig) a v noci nasvítily skalní stěnu pod Sky Walkem kouzelným svitem měsíce. Díky.
Když se vše podaří, letos ještě spatřím Raxy v podzimním kabátě. Těším se…
Žádné komentáře:
Okomentovat