Adámek poprvé na kole, domácí marmoška a rande na stromě

Dneska byl den plný akcí. Dopoledne jsme vyrazili poprve všichni tři společně na kolo. Adámek jel ve své nové cyklosedačce a zdálo se, že mu to vyhovuje víc, než propocenému tatínkovi. Jeli jsme k babičce přes kopec. Přesněji něco přes osm kiláků tam a osm zpět.Cestou se stihla Ivča vybourat, takže vyzkoušela přilbu. Ale nebylo to naštěstí nic hrozného. Pád do měkého. Adámek při jízdě domů v sedačce usnul. Byl ale vzhůru, když vyzkoušel první jízdu v padesátce z kopce na kole :-) Podle toho jak ztichnul bych řekl, že pocítil respekt. Když už né ke svému otci, tak alespoň k tomu divokému přístroji, který ho žene dolů.

Aby těch pemiér nebylo málo, Ivča se vrhla do výroby domácí marmelády. Udělala několik sklenic výborné jahodové marmošky. A že je výborná se už ví, páč jsme neodolali a jednu před chvílí načli.

No a když Adík usnul, znaven po celodenní aktivitě, vyšplhali jsme s Ivčou na rande na třešeň. 

Řeknu Vám: moc příjemný podvečer.

Adík v černobílé

Založili jsme fotoalbum, kde budou Adámkovy fotky jen v černobílé (nebo skoro černobílé) podobě. Odkaz na něj bude trvale v pravém sloupci.

Adámek BaW

První plody

Léto klepe na dveře, ikdyž teploty spíš říkají, že už šlo dál. Na zahradě máme první plody. Kromě pažitky jsme si dopřáli i cibulku. Konečně naše vlastní, nekupovaná. Ivča natrhala třešně a slavnostně upekla první bublaninu z našich plodů.
Mám radost. Jsou to maličkosti, ale mám radost. Jen kdyby to děsné horko polevilo...

EDIT 21:20: Tak už se dá konečně vyjít ven. Zalil jsem naši pidizahrádku a vylezl na třešeň. Moc dóóóóbrá večeře. Uvidíme co na to řekne pívo v mém žaludku :-)

Odpočinek

 Bylo později odpoledne. Sluníčko krásně hřálo. Nebe bez mráčků. Lehnul jsem si na zahradě pod strom. Schoval jsem se do stínu koruny stromu a koukal do nebe. Sledoval jsem jak se vlní lístky stromu ve svěžím vánku. V ruce jsem měl skleničku růžového vína a vedle mě ležela Klea, naše stafordí princezna.
Takhle nějak si představuju odpočinek. Trošku to kazila hudba nedalekých kolotočů z návsi, ale i to k venkovu patří.
Pak jsem s kolemjdoucí sousedkou, pamětnicí prohodil několik vět o bylinkách, venkovu, životu a panu Kyliánovi, kterému se kdysi stalo neštěstí.
No není to kouzelné?
A když tady teď píšu, koukám z okna, jak pomalu zapadající slunce hladí poslední kousky zahrady. Stín se natahuje, až pohltí všechny stromy a trávu a zahrada půjde spát. A já si dám skleničku...

Ohlédnutí...

Trošku s nostalgií vkládáme video z Adíkova "mládí" :-) 

Tentokrát zaznamenává jeho první ochutnávku příkrmu.