Dnes jsme se vydali na první "jarní" větší vycházku. Bylo krásně, sluníčko vykukovalo za mraky a jediný kdo trošku zlobil nebyl Adámek, ale chladný vítr.
Ušli jsme asi 5 kiláků. Adámek si znovu připomněl cestování v krosničce. A myslím, že se mu to líbilo. Chvíli cupkal sám a chvíli se nechal nést. Klea se krásně vyběhala a my se vyvětrali před sobotní rajskou, která přistála na stole po návratu z lesa.
Jak jsem už brzy po přestěhování na venkov pochopil, funkce lesa je zde zcela jiná než ve městě. Zatím co v příměstském lese by dnes bylo narváno a my bychom ani nemohli pustit Kleu na volno, tady jsme za celou cestu nenarazili ani na jednoho člověka.
Les je na venkově vnímán jako zdroj levné energie (dřevo), případně místo pro myslivecké povyražení. Ale že by někdo chodil do lesa na vycházky. To ani náhodou. Máme les asi 400 metrů od domu a jsme v něm téměř denně. Za tu dobu jsme tam potkali jen pár lidí. Každý víkend, když je pěkně, vyrážejí skupinky lidí do ulic na procházku. Ale nikdo nejde do lesa.
On vůbec pohled lidí z venkova se od pohledu měšťáků liší ve spoustě věcech. Tak například zvířata jsou zde buď na pekáči nebo na dvoře, kde čekají na dříve řečené. Nedejbože mít králíka jen jako domácího mazlíčka. Pes je v domě považován za cizí slovo.
Pokud se něco pokazí, nejede se to hned koupit do obchodu, ale šikovné venkovské ručičky to umí opravit. Když potřebujete s něčím pomoc prostě skočíte za sousedem a on vám pomůže. Nepotřebujete sledovat bulvár, protože vesnické drby jsou mnohdy zajímavější. Mnohem víc si tu vážíte teplé vody a tepla z topení, protože za tím vidíte práci, která je ve městě skrytá za konglomerátem energetických společností. Musíte se tu prostě mnohem víc snažit.
Venkov a město jsou dva jiné světy. Ale já jsem rád, že nám tady do lesa nikdo neleze, a že si sousedi umí pomoct.
