Příprava na zimu

Léto je v plné parádě a já začal přípravu na zimu. Od obce jsem společně s dalšími občany dostal kousek lesa. Vykácel jsem označené stromy, nařezal a připravil k odvozu.
Samozřejmě jsem měl to "štěstí" a přidělili mi část lesa, která je až úplně na kopci. Takže jsem byl asi poslední, kdo s totálním nasazením a pomocí kamarádů své dřevo svezl.

Pak mě čekala spousta práce s odvezením dřeva přes dům na dvůr. Nedisponujeme totiž průjezdem, takže každá větev, každý kousek dubového musel projet naší chodbou. Ale co, je uděláno. Dvůr je plný dřeva.

Teď už jen  pomalu zpracovávat. Ale to mě baví, takže mi to nevadí. Vybavil jsem se novou motorovou pilou a štípací sekerou a práce jde dobře.

Malá recenzní vsuvka:

Motorová pila Hecht 44 - dlouhodobě ověřená sousedem. Tak jsem koupil to samé. Za cca 2300 Kč dost dobrá hračka. S 40 cm dlouhou lištou a výkonem 2,1 kW už se dá udělat dost práce a u značkové pily bych vysázel cca 12 a více tisíc. 

Štípací sekera Patriot XL Profi z Mountfieldu za 1100 Kč. Pořádný žihadlo. Štípe skoro sama. Proti klasickým sekerám s dřevěným toporem je to jak mercedes proti trabantu. 



Dřevník se pomalu plní a krásně voní čerstvě štípaným dřevem. Sice by mělo schnout pár let, ale obávám se, že mu nedám šanci a v zimě projde komínem.

A nesmím zapomenout na velkého pomocníka Adámka, který nakládá piliny do kyblíku a srdnatě fandí..a to doslova.

Adámkovo první kolo

Vlastně to není ani kolo, ale odrážedlo, nicméně většina DNA je společná s kolem, takže to je prostě první kolo. Asi stejně důležité v životě mladého muže jako první holení a první auto. Pak je ještě spousta zajímavých prvních věcí, ale ty jsou buď nevhodné na blog nebo hodné zapomenutí.

Dneska přijel pošťák - možná se jmenoval Pat, ale nestihl jsem se ho zeptat. Přes ukrutně velký nos mi podal jen o málo menší krabici. Bylo v ní kolo. Lépe - jeho součásti. Rychle jsme důmyslné zařízení složili a Adámek s očima rozzářenýma mohl zkoušet první "jízdu". No, v tuto chvíli to spíš připomíná chůzi o dvou kolech, ale chce to čas.

Vybaven helmou a odhodláním kráčel s kolem po terase. Neustále opakoval, že spadne. Vysvětlovali jsme mu, že se to určitě někdy stane, ale že má přilbu. Přiznávám, někdy je lepší více mlžit. Evidentně upřímnost o možném tragickém pádu z výšky stojící surikaty nezabrala.

Během  zbylého odpoledne našel Adámek ještě odvahu i čas usednout na divoký stroj a trénoval.
Věřím, že i v dalších dnech tomu tak bude a nakonec si tento splašený vynález podrobí.