Ferraty 2014

Také letos se podařilo domluvit společný termín a vyrazit navzdory předpovědi počasí na pánskou jízdou na zajištěné cesty do Rakouska. Bohužel chvíli před odjezdem onemocněl jeden člen výpravy, takže sestava byla tříčlenná. Ale stejně kvalitní.

FOTOALBUM

Den první – Laserer

Vyrazili jsme z Třeště, kde jsem kolegy nabíral, někdy před polednem a po cestách různých parametrů a rychlostí se pomalu soukali k Hallstattu. Razantně nás však zpomalila kolona, která se táhla přes Linz. Využili jsme to pro zevrubné pozorování kolem projíždějících Rakušanů.

V pozdním odpoledni jsme minuli Hallstatt a zaparkovali u jezera Gosausee, kde nás čekala krátká ale pěkná ferrata Laserer. Táhne se částí poměrně těsně nad hladinou jezera. Je potřeba překonat žebřík a lanový přechod. Napínavý přechod nad hlubinou, kde si nás fotografovali všudypřítomní Japonci byl tou pravou dávkou adrenalinu na začátek.

Po fermatě jsme se okoupali ve studené, ale osvěžující vodě jezera a vyrazili autem k nedalekému Hallstattu, kde už z loňska známe místo k přenocování. Má jeden háček. Nesmí se na něm nocovat. Abych byl přesný, nesmí se stanovat. Jinak je to krásné místo na břehu jezera. Noc pod širákem je v rakouských horách vždy zážitkem, který mě nabíjí energií na celý rok.

Před spaním jsme si uvařili ešus kafe. Nebyl to dobrý nápad. Usnul jsem těžce po půlnoci. Ale vstávalo se mi docela dobře.

Den druhý - Seewand

Vítalo nás slunečné ráno. Ideální pro překonání údajně jedné z nejtěžších zajištěných cest v Evropě - Seewand. Její obtížnost je dána především kombinací technické náročnosti s délkou samotné ferraty a skutečností, že nejobtížnější pasáže jsou až v samotném konci. 750 výškových metrů respekt vzbuzující stěny čekalo na nás. Výhodou bylo, že jsme se nemuseli přesouvat autem. Nástup k fermatě je přímo z „tábořiště“.

Po 45 minutách odporného stoupání pod skalní stěnu jsme zahájili výstup na Seewand. Co k tomu říct. Nudná stěna. Slezl jsem už za těch asi 7 let docela dost ferrat, abych mohl s jistotou konstatovat, že tahle k mým oblíbeným patřit nebude. Je skutečně obtížná, což beru jako pozitivum, ale neskonale nudná. Nedokážu přesně definovat čím to je. Pohybujete se se stále stejným výhledem na část jezera a údolí. Příliš vzdušných pasáží nenajdete. Na cestě není ani žádný žebřík.

Po asi 4 hodinách jsme se vyškrábali na vrchol. To jsme ještě netušili že obtížný výstup vystřídá nechutný sestup. Chvíli jsme se pohybovali po náhorní plošině s výhledem na Dachstein, abychom se pak vydali dolů k jezeru. Asi tři hodiny trvající sestup mě pouze utvrdil, že Seewand doporučovat nebudu. Snad jen pár lidem, které nemám rád. Ale ti by myslím nedošli ani pod stěnu…

Na konci dne nás přepadl déšť, kterým meteorologové hrozili na celé čtyři dny našeho pobytu. Naštěstí rychle přešel. Ale zatažená obloha zůstala.

Den třetí – Silberkarklamm

Po Seewandu jsme museli třetí kritický den zvolit něco volnějšího. Objeli jsme proto pohoří Dachstein a zaparkovali z opačné strany u soutěsky Silberkarklamm nedaleko Ramsau. Věděli jsme, že v soutěsce jsou třislušné a krátké ferraty. Jenomže jsme nevěděli, že na začátku kotliny se platí vstupné. Sice šlo o 9 Euro za všechny tři, ale bylo to přesně o 9 Euro víc, než jsme u sebe měli. Karty nebrali. Martin nasadil svůj důvtip a šarm a přemluvil starší dozorčí dámu, aby nás pustila bez placení. A tak jsme se dostali pod ferratu Rosina. Je to velmi krátká cesta, cca 30 minut lezení. Ale stojí za to. Je pěkné vzdušná přímo nad kaňonem. Na začátku je nutné překonat lanové přemostění.

O dalších dvou ferratách vycházejících z okolí soutěsky nemohla být řeč. Začalo pršet. Hodně pršet. Sešli jsme od vrcholu ferraty zpět k autu a přemýšleli co dál. Rozhodli jsme se popojet k Salzburgu, někde se okoupat a najít místo na spaní.

Nepříjemný deštivý přejezd po příjemné rakouské dálnici utekl jak voda. Tu se nám ale nepodařilo najít ke koupání. Tak jsme se soustředili pouze na hledání noclehu. I to nm zabralo dost času. Většina míst nám z různých důvodů nevyhovovala a tak jsme nakonec dojeli až do Něměcka, kde se našlo dobré horské parkoviště k přespání.

Den čtvrtý – Salzburg

Poslední den byl již ve znamení civilizace. Opustili jsme horskou silnici lemovanou zvonícím stádem krav a sjeli do Salzburgu, kde jsme podnikli krátkou prohlídku centra města. A pak už nezbývalo nic víc než cesta domů. A byla dlouhá, příliš dlouhá… Byl to návrat z hor.

Celkem jsme ujeli 1209 kilometrů, vylezli 3 ferraty a strávili v horách 4 dny. Žádnou statistikou ale nelze vyčíslit pocity, které ve mně takové cesty zanechávají. Krátké splynutí s přírodou v dobré společnosti nelze zaplatit penězi…

Tak zase příště, pánové...