Privlaka 2014

Dlouho plánovaná a očekávaná dovolená u moře je za námi. Šest dní u moře uteklo jako voda. Je čas na malou rekapitulaci. A vzpomínky u fotek.

Odkaz na celou fotogalerii.

Vyjeli jsme v pondělí 1.9. kolem 22. hodiny. Tak aby Adámek brzy usnul a ráno byli u moře. Cesta ubíhala docela dobře, i když skoro celou dobu pršelo. Perfektní dálnice i značení nedovolí zabloudit. Není potřeba ani navigace. Cesta k moři je jednoduchá přes hlavní body: Vídeň, Graz, Maribor, Zagreb, smět Zadar a kousek od něj cílová destinace Privlaka.

Cestou byla kakací zastávka

Cesta trvala cca 10 hodin i s několika zastávkama. Dálniční známky jsem nalepil ještě v ČR, takže jsme nemuseli nikde shánět. Nástup na ubytování byl podle www.booking.com, kde jsme apartman rezervovali, plánován na 14.30. Protože ale nebylo moc pěkně a nedalo se koupat, ubytovali nás bez problémů o hodinu dřív.

Ubytování 

Adámkův první kontakt s moříčkem (jeho oblíbené slovo) byl moc pěkný. Po dlouhé cestě měl radost, že může zase běhat a když viděl tu velikou vodní louži se slanou vodou a pískem na břehu, měl oči plné radosti.

Vybrali jsme jako cílovou destinaci záměrně Privlaku, protože jsou tam písečné a oblázkové pláže a mírný vstup do moře. Pro děti ideální.

Ubytování v apartmánu bylo fajn. Bydleli jsme v horním patře rodinného domku obývaného místní rodinou. Také s malým dítětem. Apartmán měl vše nezbytné. Ložnici, koupelnu, kuchyň s gaučem, TV, WIFI, balkon s výhledem k moři a nezbytnou výbavu kuchyně (trouba, touster apd.) K moři jsme to měli asi 150 metrů pohodlné cesty.

Postupně se počasí umoudřilo a mnou vyhlížené azůro se dostavilo. Příjemné zářijové teploty nám vyhovovaly (cca do 28 stupňů).

Privlaka je malá vesnička s obchodem, kostelíkem, pekárnou a kavárnou. Nic velkého. Na zmrzku a nákup jsme proto občas popojeli do vedlejšího Viru. Městečko cca 2 km dál. Tam už to docela žije.

A protože jsem se chtěl také potápět, střídali jsme různé pláže a místa. Vesměs všude bylo na plážích docela málo lidí. A pro Adámka super zábava s pískem a kamínky. Vyzkoušel  i plavání, ale jak dokládají fotky. Každé začátky jsou těžké.

Bohužel jsme se už nedostali k plánovanému výletu do Zadaru a na ostrov Pag, kde mám vyhlídnutá nádherná místa připomínající velmi exotické lokality. Třeba příště.

Po několika letech bez moře jsem si opět připomněl jak báječné je jednou ročně tuhle přírodní nádheru navštívit, prohřát kosti jižním sluníčkem, ochutnat čerstvé fíky, chorvatskou zmrzlinu a chvilku bydlet mezi lidmi jiné kultury. Mám rád Chorvatsko.

Cesta zpět byla o to smutnější. Vyjeli jsme před polednem. S Adámkem to nebylo nic snadného. Jeho hyperaktivitu jsme tlumili hrami, pohádkami a povídáním. Kousek před Vídni jsme na odpočivadle nabrali stopaře. Normálně to neděláme, ale byl to mladý polský pár a stopoval do Brna. Jeli z Chorvatska do Poznaně. Využili jsme je jako tlumiče Adámkovy aktivity. Docela to zafungovalo. Když měl vedle sebe cizí lidi, dokázal asi hodinu skoro mlčet. Jelikož už byla v Brně tma, nechtěli jsme je nechat stopovat a spát u benzínky ve stanu. Vzali jsme je k nám, pohostili, nabídli zázemí a ráno je soused odvezl cestou do práce k dálniční benzínce, kde budou hledat štěstí na svém tripu zpět do Polska.

Pár čísel na závěr:

• Ubytování 6 nocí 4040 Kč rezervace přes Booking.com
• Ujeto cca 1800 km (vč. popojíždění na místě)
• Průměrná spotřeba 4,7 l nafty/100km (zlatá Oktávka :-) ) Rozhodně se nevyplatí tankovat v Chorvatsku.
• Dálniční kupon Rakousko - 252Kč/10dní, Slovinsko - 450Kč/7dní - skutečně kontrolují!
• Mýto Chorvatsko - K Zagrebu 48 Kun, Zagreb-Zadar 117 Kun - vše placeno kartou.