Vitruvian v adopci

Před pár dny jsem předal k adopci jednu ze svých kešek. Takto mi zbyla už jen jedna. 

Z časových důvodů jsem zanedbával údržbu kešky Vitruvian. A byla to škoda, protože si myslím, že je to jedna z povedených kešek. Teď už se o ni stará jiný kačer a věřím, že se kešce povede lépe.

Focení a nové album

Včera jsem měl možnost po delší době zase aranžovaně fotografovat. Přijel dlouholetý přítel se svojí těhotnou ženou a tématem focení bylo samozřejmě kulaté bříško.
Ivča nasvětlovala a já fotil. Tři hodiny příjemné práce za objektivem a asi pět hodin u následného postprocesu mají za výsledek několik fotografií, které přidávám.

Domácí chleba

Řekl jsem si, že by nebylo od věci zjistit, jak vlastně vzniká chleba. Téměř každý den ho jím, kupuju, ale netuším jak se peče. A tak jsem dnes založil kvásek. Je to běh na delší trať. Nejprve musí kvásek dozrát a teprve potom začne příprava těsta na pečení chleba. Uvidíme jak tento příběh dopadne. Když to půjde dobře, tak si kvásek udržím a domácí chleba budeme mít častěji. A když se to nepovede...

i cesta je cíl...

Existence v mapě

Tak takhle nějak vypadá moje existence z moderního pohledu...

Oslavovat je potřeba každý den

Dnes slavím 12220 dní na tomto světě. Asi 100 tisíc šťastlivců se narodilo stejný den a víc jak 96 tisíc jich ještě žije. To je slušný.
Tehdy bylo na zemi asi 4,5 miliardy lidí. Trošku jsme s tím od té doby pohli a dneska byste jich napočítali víc jak 7 miliard.

Pro zajímavost: 12 dní po mém narození postřelil jeden španělský kněz papeže Jana Pavla II., a když jsem byl 3 měsíce stár, vyšlo IBM s novým stolním počítačem.

Pokud vás zajímá podobná statistika podívejte se na:

http://you.regettingold.com/

Jeden ranní hovor

Sedím u počítače. Samozřejmě už v práci, protože je pondělí a sedm hodin ráno už je pryč. Venku ještě přítmí. Naťukám do mobilu stručnou sms, kde prosím Ivču, aby otevřela slepicím kurník. Jen malé připomenutí, aby se holky nenudily celý den v domečku. Vzápětí mi volá Ivča. Vezmu to a chvíli nic. Pak slyším Adámka. Zřejmě tedy jeden ze zprostředkovaných hovorů. Docela pěkně si povídáme. Pak slyším jak se z dálky do hovoru přidává Ivča, po chvilce už bere telefon. Rázem oba zjišťujeme, že Adámek na mě vytočil číslo sám a sám mi zavolal.

Takže první telefonát našeho prcka. Musím přiznat, že jsem si s ním docela pěkně popovídal a ani ve snu mě nenapadlo, že u telefonu není taky Ivča.

Když mně bylo jak Adíkovi, asi jsem netušil, že telefon může být taky jinde než v budce nedaleko paneláku.
Jiná doba :-)