Chorvatsko 2016

FOTOALBUM

A je to za námi. Člověk se na to rok těší a pak to uteče jak voda. Ano mluvím o dovolené u moře. Je to fajn, jednou za rok si pořádně prohřát kosti, zasolit kůži a nechat se nadnášet mořskou vodou.

Letos jsme vyrazili na dovolenou v termínu 26.6.-2.7. na chorvatský Vir. Stejně jako v posledních letech, ale opět do jiné lokality. Vir je velmi lákavý ostrov. Má pobřeží vhodná pro děti – oblázková i písečná. Je spojen s pevninou mostem. Můžete jej napříč přejít během 20 minut a navštívit moře na obou stranách. Fantastický je pohled směrem k pevnině, kde se tyčí Dinárské hory, které výškově předčí i Sněžku.  

Opět přes Booking.com jsme rezervovali apartmán s bazénem cca 300m od pláže.

Měl jsem trochu obavy, co nás na místě čeká, protože domluva s dánskou firmou, která ubytování poskytuje, byla šílená. Byl problém dohledat zálohu i zbytek platby. Byl problém domluvit se na příjezdu mimo klasické turnusy a spousta dalších spíše nedorozumění, která byla dána zřejmě tím, že informační mail obsluhovalo víc lidí a nikdo si nečetl historii předchozí komunikace.

Nicméně na místě jsme zjistili, že je vše tak jak má být. Ubytování bylo asi nejlepší, jaké jsme zatím ve Viru měli. Bazén, který byl součástí areálu, se ukázal být naprosto geniální. Vzhledem k tomu, že jsme jely dvě rodiny s malými dětmi, užilo se bazénu skoro víc jak moře. Popravdě teď už asi budeme vybírat jen ubytování s bazénem.

Hodil se i venkovní gril, kde jsme dvakrát připravili večeři. Jednou v pohodě a jednou potupeni grilovací smrští německého hosta, který mi předvedl, jak se má grilovat. Helmut (jak jsem mu přezdíval) měl grilovací techniku velmi propracovanou a při žalostném pohledu na mé dva žhavé uhlíky mi nabídl i vlastní uhlí. Byla to potupa a mé ego se bortilo jak domeček z karet, ale přijal jsem. Nicméně ani toto láskyplné německé gesto nepomohlo a nakonec, když Helmut ugriloval půl uzenářství a já tři stejky, mi přihrnul své již nepotřebně žhavé uhlí pod moje maso a zajistil tak naší výpravě obživu.

Kromě grilování jsme také užili i plodů moře. Jedli jsme něco mezi pavoukem, krabem a sépií, co bych při normální venkovní teplotě, kdy mozek pracuje jak má, vůbec nevzal do úst.

Samozřejmě jsme cvičili, fotili a snědli tuny zmrzliny. Tu už nechci ani vidět. Ale za rok si ji dám rád zase.

A ještě něco málo k cestě. Tam jsme jeli přes noc. Kromě krátké poněkud extrémní bouřky kousek za Vídní byla cesta v pohodě. Vyjeli jsme po 9. hodině a přijeli na místo kolem 8. ráno. Několikrát jsme během cesty zastavovali.

Cestou zpět jsme se dopustili zásadní chyby a jeli přes den. Nejen, že Adámek asi 3 hodiny opakoval, že chce koupit Lego a u mě vznikla silná alergie na tuto značku, ale také jsme se nevyhnuli silnému provozu a nepříjemnému horku. Mýtnice v Chorvatsku jsme naštěstí platili kartou, takže 4km kolona před Záhřebem nás minula.

Co se týká silnic, tak všude jsou lepší dálnice než u nás. To je bez debat. Všude se taky jezdí plynuleji než u nás, i když jsou cestou různé uzavírky. 

Zajímavostí je, že jsme byli na naší cestě jediný stát, který si absolutně nekontroluje hranice (především na vjezdu). Všude jsme museli alespoň zpomalit a unavené oko místního policisty nás odeslalo dál, ale do Česka vjedete jak do rozespalé návsi. Nikdo vás nečeká, nikdo o vás neví.

Příští rok snad zase opráším šnorchl a vydáme se na jih. Chorvatsko je nádherná země. Nejen mořem, ale krajinou jako takovou. A věděli jste, že tam žijí medvědi?

FOTOALBUM