Ivča měla v březnu narozky a jako dárek dostala jednu
noc v Českém Krumlově – ubytování se snídaní a vínem na pokoj pro dva. No
a nadešel čas,vyrazili jsme na cestu. Babička byla tak hodná, že pohlídala
Adíka a celou domácnost a my poprvé po 5 letech vyrazili na noc daleko od
Adámka. Každý, kdo se mnou někdy cestoval, ví, že byť i obyčejný výlet se v mém
podání mění v dobrodružnou mnohdy strastiplnou cestu plnou nástrah a překvapení.
Samozřejmě i tentokrát nebyla cesta úplně obyčejná.
Vzal jsem to přes Rakousko. Chtěl jsem Ivču trochu překvapit
a současně prozkoumat dosud neznámou krajinu kolem Dunaje. Dá se říct, že je to
oblast krásná, byť na internetu se to podle mojí nové zkušenosti poněkud
zveličuje.
První zastavení jsem naplánoval u Kremsu, kde se na kopci
rozléhá skvostný klášter Göttweig.
Vzhledem k tomu, že jsem na jeden den nechtěl kupovat rakouskou
dálniční známku, vybral jsem v navigaci volbu bez zpoplatněných silnic.
Teda alespoň jsem si myslel, že jsem to vybral. Ve skutečnosti jsem zřejmě
zvolil nějakou funkci, která by se asi měla jmenovat – najdi si svoji lesní
cestu. My jsme ji totiž našli. Navigace nás vedla po silnicích 3 tříd (které
však svojí kvalitou předčily naše rychlostní komunikace), až jsme opravdu
dojeli na lesní cestu. Ale i ta byla dost kvalitní. Zřejmě se jednalo o
zkratku, kterou navigace vyhodnotila jako dobrý způsob jak poznat rakouské lesy
vč. zvěře. Málem jsme se totiž potkali s laní.
Nicméně klášter jsme navštívili, dali rakouské kafe, koupili
parádní záložku do knížky, udělali dietní chybu v podobě sachru a ještě
jedné cukrové pumy a pokračovali dál. A ani tam nás navigace nezklamala. Poprvé
jsem měl totiž možnost slyšet hlášku: „Po sto metrech zahněte doprava a naloďte
se na trajekt.“ „Se asi posrala,“ okomentoval jsem hlášku paní z navigace.
Ale neposrala. Zahli jsme doprava a opravdu trajekt přes Dunaj. Jenže byl
zrovna na opačné straně a jak jsem zjistil, cenu za přepravu jme prožrali za
sachr a tu cukrovou pumu. Další důvod, proč se vyhýbat sladkostem. Tak jsme pokračovali dál po stejném břehu. Nakonec jsme
našli i most.Cestou k Linci jsme měli možnost vidět současně sluncem osvícený Dunaj a zasněžené Alpy v pozadí. Krásný pohled. Nicméně i další část cesty poznamenala naše navigace. Ale přiznejme si, lidský faktor v tom hrál značnou roli. Zadal jsem totiž před cestou průjezdní body, kudy nás má navigace vést. Jenomže jsem už nepátral po tom, jak přeskočit na další, pokud jeden hodlám vynechat. No a stalo se, že před Lincem jsme neposlechli navigaci a jeli jinudy a ona se nám pomstila. Krásně nás povodila po městě, dokud jsme neprojeli zadaný bod. Takže super projížďka třetím největším rakouským městem v odpolední špičce. Některá místa jsme viděli i dvakrát. Nejvíc mě navigace potěšila, když nás dvakrát (z obou břehů) dovedla ke zbouranému mostu přes Dunaj. Ano pochopili jste. Navigace nebyla příliš aktuální. Ale to by nebyla cesta se mnou, aby nebyla trochu jiná…
Pak už šlo ale všechno hladce. V podvečer jsme se
ubytovali v penzionu. Na pokoj jsme dostali jakési moldavské víno, které
nám jihomoravská hrdost a chuť nedovolila vůbec načít. Na večeři jsme vyrazili
do krásných večerních uliček Českého Krumlova. Návštěvníků tam příliš nebylo,
takže krásná procházka. V jedné restauraci jsme se nacpali k prasknutí,
zalili to pivkem a vyrazili zpět. Cestou
jsme se marně pokusili uplatit zpěvačku na mostě, aby už přestala kdákat.
Kouzelnými uličkami jsme dorazili až k penzionu…
A to je asi tak všechno co se tu dá napsat. Takže vyčůrat,
pomodlit a spát děti.
Žádné komentáře:
Okomentovat