Návrat na ferraty

Téměř na den přesně jsem se po třech letech vrátil do Rakouska na ferraty. Já prostě tenhle kus země miluju. Jsem nadšený, když tam přijíždím a smutný, když se vracím domů.

Tentokrát jsem se stal samozvaným vůdcem šestičlenné výpravy. Vzhledem k tomu, že téměř všichni neměli žádné zkušenosti se zajištěnými cestami, padla vůdčí role na mě. Vybral jsem cestu, trasu a všechno naplánoval. To je mi podobný:)

Ale vyplatilo se. Kromě čtyř kolegů a kolegyň z práce jela také Jarka. Byl to její první opravdový outdoorový zážitek. Divočinou nepolíbená nevěděla, co ji čeká a ani já netušil, co mám čekat od ní. Vybral jsem začátečnickou cestu Alpenvereinsteig v Rax alpách. Vzhledem k tomu, že šlo o jednodenní výlet, měli jsme dost časově našlapaný program.

Z domu jsem vyjížděl v 7,40 a přesně o čtyři hodiny později jsme vyráželi nástupem k ferratě. Tahle zajištěná cesta má několik žebříků, což některým nemusí dělat dobře. Asi nejdelším žebříkem celá cesta začíná. Je ukotven bokem ke stěně a věřím, že pocity pro začátečníka musí být smíšené. Jarka má navíc strach z výšek, takže když viděla, jak cesta začíná, zvažovala ústup.

Nicméně bez odporu nakonec do cesty nastoupila a zvládla ji velmi dobře. Ostatně celý výlet s převýšením 1500 a délkou 10km zvládla velmi dobře. Trasa i s výškovým profilem je zde:

https://mapy.cz/s/2ML8A

Nejnáročnější byl sestup, který byl velmi prudký a bolestivý pro nohy a kolena. Navíc s rostoucí únavou i nebezpečný. K autu jsme dorazili kolem 20. hodiny a domů o půlnoci. Unavení ale spokojení.

Navíc zaznělo, že to nemusí být naše poslední společná ferrata. Takže se těším…

Dolní Morava

Někdy se člověk musí zastavit, aby mohl jít dál.

Někdy se musí zamyslet, aby věděl, co bude dál.

A někdy je potřeba prostě jen vypadnout. Tak jsem vypadl. A nebyla to obyčejná cesta. Byla to narozeninová cesta oslavenkyně Jáji. Ubytovali jsme se v dost slušném Sport hotelu v Dolní Moravě a od všech ostatních ubytovaných jsme se lišili tím, že v naší výbavě chyběly lyže.

Lyže jsou v zimě na horách celkem fajn věc. Můžete s nimi jezdit z kopce, nechat se táhnout do kopce nebo si je prostě jen nechat ukrást před hospodou. My jsme ovšem ubytování pojali jinak. Využili jsme toho, že hosté po snídani spěchali vyčkat frontu na šlepr a oddávali se relaxaci ve vířivce, sauně a bazénu.

Zvláště ranní plavání mě bavilo. Svahem zhuntovaní lyžaři totiž neměli dost sil si přivstat si a protáhnout svá těla v příjemném teplém bazénu. Toho jsem proto využil a oddával se vodnímu dobrodružství zcela sám.

Jídlo bylo také slušné. Těšil jsem na dobroty vyvěšené v jídelníčku na internetu. Realita ale byla jiná. Jak jsme zjistili, z jídelníčku se dalo vybírat jen od 20h a to ještě s čekáním, protože tou dobou bylo potřeba nakrmit především polopenzisty ubytované v hotelu. A tak jsme si polopenzi také přikoupili.

Pokud byste se chtěli jet do Sport hotelu opít, budete se tomu muset hodně věnovat. Frekvence návštěv číšníka u stolu vaši hladinu alkoholu v krvi bude neustále stlačovat pod hranici, kde se již nevyplácí investice do vypitého alkoholu.  Jednoduše řečeno. Než si objednáte další drink, vystřízlivíte.

Pokoj byl malý ale útulný a laděný do světlých tónů. Světlá byla i televize a ovladač, což se záhy ukázalo jako velmi nešťastné. Zkuste hledat bílý ovladač v bílých peřinách.

V hotelu bylo rušno. Lyžaři si přivezli spoustu malých lyžařů a zvuková izolace pokojů nebyla na vysoké úrovni. To jsme poznali hned první večer, kdy se ze sousedního pokoje ozývalo buď velmi hlasité porno, nebo horizontálně trénující lyžaři. Pochopil jsem to jako výzvu k soutěži. Vyhráli jsme.

Byla to prostě fajn dovolená. Našli jsme spoustu kešek při výletech po okolí. Počasí nám přálo a zase bude na co vzpomínat. Teď už jen počkat jak bílý sníh na horských pláních vystřídá zelená tráva a přijde zase čas vyrazit do hor. Doufám, že nejen do těch českých a nejen do hotelů. A taky doufám, že zase s Jájou.

FOTOALBUM

Bilancování rekonstrukce

Nějak jsem se pořád nedokopal, abych napsal něco nového. Příliš mnoho se dělo.
Je ale asi čas udělat zhodnocení rekonstrukce. Takže v bodech:
1/ Celková suma cca 800 tis. korun
2/ Rekonstrukce obsahovala: kompletní výměna rozvodů vody, odpadů, elektřiny, plynu, podřezání domu a nová hydroizolace, zateplení podlahy a půdy, změna dispozice interiéru, nové rozvody TV a internetu, SDK podhledy v kuchyni, koupelně, chodbě, odhlučnění (SDK předstěny) ve dvou pokojích a kuchyni, nové obklady (koupelna, WC, kuchyň), dlažba v celém domě, podlahové topení v celém domě, nová koupelna a wc, nové vstupní dveře, zřízena technická místnost (rozvody vody a odpadů pro pračku, sušičku a druhé WC), nové omítky.
3/ Plánovaný rozpočet na cca 700t tis. překročen o 100 tis. Dalších cca 150 tis. je potřeba na dodělání interiéru „na klíč“ (kuchyňská linka, osvětlení, dveře a zárubně, vymalování, nábytek…)
4/ V případě, že bych si rekonstrukci nechal dělat od jedné firmy, cena by byla kolem milionu a neobsahovala by výčet z bodu 3. Prostě by se to nevyplatilo.
5/ Nejlepší je využít řemeslníky, se kterými má člověk zkušenost.
6/ Řemeslníky je potřeba každý den hlídat a drbat a neplatit pokud to není  PŘESNĚ jak člověk chce.
7/ Je dobrý mít předem na papíru nějaký plán kde co a jak bude. Příp. se poradit s někým, kdo podobnou rekonstrukci dělal. Týká se to zejména zásuvek, vypínačů, osvětlení atd.
8/ Na zvážení zaplatit nějakého odborně fundovaného známého jako stavební dozor.
9/ Ne každý, kdo říká, že je řemeslník, opravdu je řemeslník. Vzdělání napoví.
10/ Ve smlouvě je potřeba uvést tvrdé sankce, pokud bude prodlení (příp. jiný problém) ze strany řemeslníků.
11/ Osvědčilo se pořizovat si každý den fotky. Hodí se foto rozvodů vody a plynu, aby člověk věděl, kam nevrtat.
12/ Rekonstrukce trvala déle, než jsem chtěl a to díky liknavosti a neschopnosti instalatérů.
Momentálně následuje dokončení kuchyně, bude se řešit rozvod pro TV a internet a interierové dveře s obložkama. A samozřejmě malování. To je nekončící „zábava“.