Ranní les

V posledních týdnech jsou pro mě sobotní rána balzámem na duši. Vstávám krátce po páté hodině.  Vařím čaj do termosky. Beru stativ a foťák a vyrážím do lesa.
Probouzející se  les je neskutečně očistný zážitek. Ptáci začínají zpívat, slunce se klube nad horizont a rosa na polích je jak korálky. Potkávám zajíce, srny.
Dnes už se v lese začalo dokonce zelenat. Spodní patra lesa uhánějí nabrat energii dřív než jim zelené koruny stromů zastaví přísun slunečních paprsků. Ale stromy zatím ještě spí. Prý počítají délku dní a teplotu a teprve až je správný čas, začnou se probouzet ze zimního spánku.
V lese nedaleko domu je i malý kousek jehličnatého porostu. Vstoupit ráno mezi tyto jehličnaté stromky je užásné, protože nádherně voní.  Vzduch je tam o poznání jiný, mnohem příjemnější. Připomíná mi to Vysočinu.
Kolem půl osmé se vracím domů. Zase jsem toho tolik zažil...

Za našimi smysly

Stál jsem na kraji silnice a sledoval zasněžená pole, remízky, drobné lesíky vystupující jak šedivé ostrůvky mezi bílou planinou. Vše bylo tak chladné, bez života, bez barev. A přece jsem cítil, že ta scenérie je život sám. Jen naše smysly nám lžou a my jim věříme. Cítil jsem, že tato zdánlivě spící, šedobílá, neměnná krajina je ve skutečnosti jedním živým organismem. Scénou, na které se každou minutou odehrávají desítky příběhů, prostorem, kde se snoubí život se smrtí. Místem, kde své životy žijí divocí zajíci, lišky, kde ptáci hledají úkryt před sněhem a krtci si hoví pod zemí. Kde i ten nejmenší organismus v hloubce pod sněhem dýchá životem a existuje. To vše se dělo, právě v tu chvíli. Desítky příběhů, které jsem neviděl ani neslyšel. Naše smysly nám lžou a připravují nás o životní zážitky. Jsou sluhou rozumu. Celá ta scéna byla jedním obrovským propojeným organismem. A nejenom ta scéna. Já k tomu všemu patřil také. Součást neuchopitelného nepochopitelného svazku, za kterým je jakási původní síla, energie, život, který nelze smysly uchopit, lze jej jen cítit. Zavřít oči a splynout s krajinou, pocítit energii, která je celému tomu příběhu a mému já společná. Pochopit, že já jsem tím příběhem a on je mnou. Nic víc nic méně.