Ranní les

V posledních týdnech jsou pro mě sobotní rána balzámem na duši. Vstávám krátce po páté hodině.  Vařím čaj do termosky. Beru stativ a foťák a vyrážím do lesa.
Probouzející se  les je neskutečně očistný zážitek. Ptáci začínají zpívat, slunce se klube nad horizont a rosa na polích je jak korálky. Potkávám zajíce, srny.
Dnes už se v lese začalo dokonce zelenat. Spodní patra lesa uhánějí nabrat energii dřív než jim zelené koruny stromů zastaví přísun slunečních paprsků. Ale stromy zatím ještě spí. Prý počítají délku dní a teplotu a teprve až je správný čas, začnou se probouzet ze zimního spánku.
V lese nedaleko domu je i malý kousek jehličnatého porostu. Vstoupit ráno mezi tyto jehličnaté stromky je užásné, protože nádherně voní.  Vzduch je tam o poznání jiný, mnohem příjemnější. Připomíná mi to Vysočinu.
Kolem půl osmé se vracím domů. Zase jsem toho tolik zažil...